ZPRAVODAJ

Lawrencův původ a vzdělání

Thomas Edward Lawrence (většinou známý jako T. E. Lawrence) se narodil 16. srpna 1888 v Tremadogu ve Walesu. Zajímavostí je, že ani jeden z jeho rodičů se původně nejmenoval Lawrence. Jeho otec sir Thomas Chapman totiž utekl od své (údajně velmi panovačné) ženy a začal žít se svojí bývalou zaměstnankyní Sarah Junnerovou. Pár přijal nové příjmení Lawrence, které pak mělo i jejich pět synů. Mladý Thomas už jako dítě projevoval nadprůměrnou inteligenci a talent na jazyky. V dospělosti ovládal kromě angličtiny i francouzštinu, latinu, řečtinu, arabštinu a turečtinu. Po střední škole nastoupil Lawrence na Oxford, kde studoval historii a archeologii. Zajímal ho především Blízký východ, kam podnikl několik výpravných cest, během kterých poznal místní kulturu i politiku.

Členem tajné služby

Nedlouho poté vypukla první světová válka a Blízký východ se stal jedním z mnoha bojišť. Toto území totiž náleželo Osmanské říši, která patřila k Ústředním mocnostem, ale velmi blízko se rozkládal britský Egypt a veledůležitý Suezský průplav. Významnou frakcí byly ještě arabské kmeny, které žily pod nadvládou turecké Osmanské říše. Právě díky znalosti arabštiny i místních lidí byl Lawrence naverbován britskou kontrarozvědkou. Jeho prvním úkolem bylo pomáhat v Káhiře s překládáním a tvorbou map, ale roku 1916 se situace dramaticky změnila. Chování Turků, kteří považovali Araby za občany druhé kategorie, přivedlo mocného arabského emíra Husajna ibn Alí al-Hášima k otevřené vzpouře. Výhodou Husajna, který se prohlásil za krále nového arabského království, bylo především to, že ovládal město Mekka, které je nejposvátnějším městem islámu. Osmanská protiofenziva však byla úspěšná a vypadalo to, že povstání bude rychle potlačeno

Pouštní válka

Právě v tuto chvíli vstoupil na scénu plukovník Lawrence, který byl v říjnu 1916 vyslán jako styčný důstojník do vojenského tábora mladého emíra Fajsala, Husajnova třetího syna. Lawrence se s Fajsalem sblížil, stal se jeho osobním rádcem a doporučil ho svým nadřízeným jako potenciálního vrchního arabského vůdce. Lawrence navíc přišel s úplně novou taktikou, která nakonec zcela zvrátila situaci: místo regulérního boje se měli Arabové zaměřit na partyzánské akce, po kterých rychle zmizí v poušti. Fajsal souhlasil a společně zanedlouho vytvořili z masy nedisciplinovaných vojáků působivou vojenskou sílu. S pomocí britského zlata se jim také podařilo získat podporu beduínských kmenů z vnitrozemí.

Místo útoků na silně opevněné město Medina, kde byla osmanská základna, se Arabové soustředili na útoky na zásobovací linie a osamělé hlídky. Výhodou pro ně bylo to, že velká část tureckého zásobování závisela na železnici Hejaz (jediné železnici v celém regionu), která se dala snadno přerušit. Povstalci instruovaní Lawrencem také dokázali velmi dobře využít znalosti místního prostředí. Kromě pěších bojovníků sehráli důležitou roli i jezdci na velbloudech a obrněná vozidla dodaná Brity. Klíčovou se stala bitva o přístavní město Akaba, ve které Arabové 6. června 1917 zvítězili za cenu pouhých dvou mrtvých. Dobytí Akaby umožnilo snadné námořní zásobování a do Arábie začaly proudit zásoby, zbraně i britští poradci. Povstalci tak brzy ovládali celý arabský poloostrov a setrvale útočili do zad osmanským vojákům čelícím britské ofenzivě z Egypta.

Zklamané naděje

Na podzim roku 1918 Osmanská říše kapitulovala a brzy poté se rozpadla. To vedlo k velkým oslavám mezi Arabi, kteří doufali ve vznik nezávislého arabského státu. Na veřejnost ale pronikly informace o takzvané Sykes – Picotově dohodě mezi Francií a Británií. Tato dohoda z roku 1916 rozdělovala poválečné sféry vlivu na Blízkém východě a na Araby se v ní jaksi zapomnělo. Arabští spojenci Britů ji (vcelku oprávněně) chápali jako zradu. T. E. Lawrence o vzniklé smlouvě nevěděl a stal se jejím vášnivým odpůrcem. Jediným nezávislým arabským státem se nakonec stalo Hidžázské království na Arabském poloostrově, ze kterého se později stala Saudská Arábie. Vznikly sice i království Transjordánsko a Irák (zde byl králem Lawrencův přítel Fajsal), ale obě tyto země ve skutečnosti podléhaly Britům. Arabové se s poválečným uspořádáním nikdy nesmířili a až do druhé světové války požadovali skutečnou nezávislost.

Skromný život legendy

Po válce se z plukovníka Lawrence stal v Británii národní hrdina a obdržel i několik vyznamenání. V médiích a kultuře byl často prezentován jako romantický hrdina bojující v poušti za svobodu. Asi nejvíce ho proslavil film Lawrence z Arábie z roku 1962. Tento film získal sedm Oskarů a se svými 222 minutami (přes tři a půl hodiny) je historickým velkofilmem první kategorie. Skutečný Lawrence sice své zážitky popsal v autobiografické knize Sedm sloupů moudrosti, ale jinak se pozornosti snažil spíše vyhýbat. Navíc ho trápily výčitky svědomí, jelikož Arabi a jejich kulturu si velmi oblíbil a považoval jejich poválečný osud za urážku jejich zásluh. Několikrát vstoupil pod falešnými jmény jako prostý vojín do různých armádních jednotek, ale nakonec roku 1935 definitivně odešel na odpočinek a stáhl se do ústraní. Jen o několik měsíců později pak Thomas Edward Lawrence v pouhých 46 letech umírá při dopravní nehodě. Pro historii už ale bude vždycky známý jako Lawrence z Arábie.