ZPRAVODAJ

To, že sovětská raketa vzduch-vzduch R-3S, na západě známá pod označením AA-2 Atoll, je okopírovaná americká AIM-9B Sidewinder, je poměrně známá věc. Jak ji ale dokázali okopírovat, už tak známé není a už jen pár skutečných nadšenců ví, že v tom byla zapletená i americká pošta. Tak si přátelé lehce oddechněte od svých povinností a přečtěte si tento zajimavý příběh...

Vyprávění v podstatě začíná v létě roku 1958, kdy se komunistická Čínská lidová republika připravovala na invazi Taiwanu, který byl podporován Amerikou.

Během souvisejících operací dostalo čínské letectvo za úkol získat a udržet vzdušnou nadvládu nad několika ostrovy, které byly poměrně blízko čínského pobřeží a které byly v držení nacionalistů z Taiwanu. Konkrétně se jednalo o ostrovy Quemoy a Matsu.

Když čínská lidová armáda začala tyto ostrovy v srpnu 1958 odstřelovat, Spojené státy americké dodaly jisté množství svých proudových letounů F-86F Sabre, které pak byly umístěny v několika taiwanských letkách.

Když letouny Číny vzlétly do oblak, nacionalisté zareagovali stějně. Ačkoli byli Taiwanští piloti přečísleni, dokázali dosáhnout většího množství sestřelů, než jejich protivníci. Tato situace měla pro Taiwain jeden zásadní problém, pokud čínské Mig-15s operovaly ve své maximální výšce, taiwanské Sabery na nepřítele nedokázaly dosáhnout.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, a Pentagon rozhodl o vybavení několika Saberů tehdy novou, stále ještě super tajnou zbraní, infračerveně naváděnou raketou vzduch-vzduch s označením AIM-9B Sidewinder.

Američané prostě vzali 40 Sidewinderů a vybavení pro jejich instalaci přímo ze skladů Mariňáků a poslali je napřímo, spolu s partou pěti zkušených techniků z mariňácké letky 323, do Hsinchu, letecké základny na Taiwanu.

Když dorazili, tým techniků vybavil prvních dvacet Saberů odpalovacím zařízením. Protože to nebylo v té době plně testováno, jednalo se o pravou improvizaci, která nějakým zázrakem fungovala a minimálně čtyři takto vybavené Sabery se během následujícího týdne dostaly do boje.

Dne 24. září se celkem 48 Saberů z Taiwanu utkalo s 126 Mig-15s a Mig-17s nad městěm Shantou. Taiwanští piloti, díky Sidewinderům, které měly dostřel tehdy velice slušných 2,7 km, dosáhly momentu překvapení, který se ukázal rozhodující. Ten den bylo sestřeleno celkem devět nepřátelských Migů, z čehož celkem šest sestřelily Sidewindery. Taiwanci neztratili jediný stroj.

Jeden Mig-17s zasažený ten den Sidewinderem útok přežil a vrátil se na základnu s raketou stále zaraženou do trupu. Číňané opatrně zbraň rozebrali (rozbuška v rozhodující okamžik selhala), a rychle ji dopravili do USSR na další analýzu.

V USSR byla raketa předána vládnímu výzkumnému týmu, který byl vedený Ivanem Topovem. Slovy jednoho inženýra, raketa představovala "vysokou školu raketového designu", díky které Sověti zbraň okopírovali a v roce 1960 rozjeli svou vlastní výrobu.

O méně než deset let později byla R-3S ve službách více než 20 zemí napříč světem. Jak ale ukázaly války na Blízkém východě a jihovýchodní Asii, zbraň se stala velice rychle zastaralou. Sověti byli proto velice nadšení, když dostali nejnovější variantu AIM-9 rovnou až do Moskvy. Poštou...

Dne 22. října roku 1967 využil agent KGB Manfred Ramminger uvolněných stráží a husté mlhy k tomu, aby vstoupil do letecké základy v Neuburgu. Spolu se svým polským řidičem Josefem Linowskim a německým pilotem stíhaček F-104 Starfighter Wolf-Diethardem Knoppem ukradli plně funkční AIM-9 z lokálního muničního skladu a převezli ji na kolečku přes celou přistávací dráhu až k jejich zaparkovanému mercedesu sedan před základnou.

Celá raketa se ovšem prokázala jako poměrně nápadná záležitost, už jen kvůli bezmála třem metrům délky. Remminger musel rozbít zadní okénko u auta a vyčuhující část zakryl kobercem. Aby nepřilákal pozornost policie, označil venkovní část kouskem červené látky, jak si tenkrát zákon žádal.

Domova dosáhli spiklenci bez jakéhokoli vyrušení, Ramminger opatrně rozebral Sidewinder, rozbušku si schoval a později ji předal svému kontaktu v KGB. Všechny části rakety pak pečlivě zabalil do krabice a tu pak přenesl do nejbližší pošty, ze které nechal celou zásilku poslat letecky přímo do Moskvy. Aby se vyhnul problémum s německými a ruskými celníky, zásilku označil jako "podřadný export" (low grade export).

Kvůli váze zásilky zaplatil celkem 79,25 dolarů.

Přeprava vzduchem tenkrát dělala přinejmenším stejné chyby jako dnes, takže Rammingerova zásilka nejdřívě zamířila z Frankfurtu přes Paříž do Copenhagenu, pak zpět do Düsseldorfu a teprve potom se dostala do Moskvy, se slušným zpožděním deseti dnů.

Ramminger i jeho komplicové a kontakty byli v roce 1968 uvězněni na čtyři roky za špionáž a další podobné "prohřešky", ale v té době už Sověti vesele kopírovali novou generaci Sidewinderu.

O pár let později byla připravená nová varianta "sovětské" rakety s názvem R-13M, která disponovala daleko lepšími výkony, které její předchozí verze tolik potřebovala.