ZPRAVODAJ

Na světě je málo věcí více britských, než je čaj, ačkoli tradice jeho vaření pochází původně z Portugalska, kde se vařily listy z jižní Asie. Celá kultura vaření čaje prostupuje britskou civilní společností, stejně jako tou vojenskou.

"Pauza na čaj" ovšem způsobovala generálům ve vedení obrněných formací nemalé problémy. Pokud měl někdo z tanku chuť na čaj, musel celý stroj zastavit a vystoupit, což ve výsledku ohrožovalo celou posádku i stroj a zpomalovalo to jindy rychlý postup motorizovaných jednotek.

Řešení bylo jednoduché, britská armáda nakonec zakomponovala konvici na vaření do designu strojů. To všechno se ovšem stalo až po kolosálním průšvihu během Druhé světové války.

Křižovatka Villers-Bocage

Dne 12. června, pouhých šest dní po slavném spojeneckém vylodění na plážích v Normandii, nařídil generál Bernard Montgomery své 22. obrněné brigádě postup proti oslabené německé linii a franouzskému městu Caen. Už na začátku kampaně ztratila jednotka v bojích proti německým Panzer IV dva tanky Cromwell a poté ještě jeden Cromwell a Stuart ve městě Livry, ale následující ráno 13. června pokryli Britové více než pět kilometrů aniž by zahlédli nepřítele.

V 8:30 ráno celé jednotka zastavila na ranní čaj a pravidelnou údržbu u města Villers-Bocage, které leží na důležité křižovatce celých 29 km od města Caen. Místo bylo známé jako Point 213 a leželo 1,5 km od Villers. Důstojnící okamžitě zahájili briefing v blízkém domě, zatímco posádky obrněnců vylezly ze svých strojů a začaly s vařením osvěžujícího čaje.

Pouhých 200 metrů od dotyčného místa byl ale pečlivě ukrytý německý tank Tiger...

Čajový dýchánek

Velitel Tigeru byl Michael Wittman (později uznávané tankové eso, které bylo nacistickou propagandou vyzvednuté až do kultovního statusu), který zažil i brutální boj s Rusy u Kurska. Celá jeho jednotka čítala pouhých dvanáct tanků a posádky strojů byly po pětidenním přesunu unavené a munice měly pomálu. Wittman ovšem okamžitě poznal příležitost, která se mu nyní naskytla.

"Něměl jsem čas shromáždit všechny z jednotky" prohlásil později. "Místo roho jsem jednal co nejrychleji, protože jsem předpokládal, že nepřítel o mé pozici již ví a pokud jim dám šanci, okamžitě mě na místě zničí. Do útoku jsem vyrazil s jedním tankem a ostatním jsem přikázal neustoupit ani o krok."

V 9:05 napadl Wittman Brity a jeho prvním cílem byl Sherman Firefly, jediný stroj, který díky svému kanónu ráže 76,2 mm dokázal jeho výrazně lepší Tiger vážně ohrozit. Wittmanův talentovaný a zkušený střelec, Balthasar Woll, střílel za jízdy a během několika chvil zlikvidoval tři zaparkované Cromwelly podél silnice u Point 213, než se svým běsněním pokračoval skrze Villers-Bocage, kde ho posílily další tři Tigery.

Dá se říci, že Britové byli nachytáni se staženými kalhotami (v některých případech doslova). Jediným ohrožením při té akci byl pro Wittmanův tank jiný Sherman Firefly, který číhal v boční uličce města. Bohužel mu chyběl střelec, který byl na začatku bitvy daleko od tanku. 

Během prvních patnácti minut bitvy ztratili britové 14 tanků, 9 polopásových vozidel, 4 pěchotní transportéry a 2 protitanková děla. Tomu se říká pořádný průšvih.

Tato bitva je jen názorným příkladem toho, v jakém nebezpečí byly posádky vozidel mimo tank, během "přestávky na čaj".

V roce 1946 pak proběhl výzkum, který se týkal přesných příčin ztrát v obrněných jednokách během války na severozápadu Evropy. Zjstilo se, že plných 37 % ztrát všech pancéřových jednotek od března roku 1945 do konce války proběhlo během toho, když posádka byla mimo vozidlo.

Být zavřený v tanku po delší dobu, je klaustrofobická zkušenost, ale komfort, který by mohlo poskytnout horké jídlo a pití nemohl být, protože otevřený oheň v interiéru obrněnce není něco, co byste chtěli zažít.

Integrovaný vařič, poprvé umístěný do poválečného tanku Centurion tohle všechno změnil.

Tankovar

Design Centurionu byl vytvořen na základě zkušeností bristké armády během války v severní Africe a postupem času se z něj stal jeden z nejpoužívanějších tanků kdekoli, kde měla Británie nějaký vliv: Irák, Indie, jižní Afrika atd.

V základní výbavě tanku byl již prakticky od začátku zabudovaný vařič (přezdívaný bivvie), který byl zapojený na elektrický generátor tanku. Bivvie si získal takovou oblibu, že se stal jedním z nejdůležitějších subsystémů všech britských tanků. Dnešní verze s názvem "Cooking/Boiling Vessel FV706656" je namontovaná ve všech bojových vozidlech armády.

Jeho základní systém se nezměnil od padesátých let. Velká nádoba dokáže rychle uvařit vodu na pití a nebo ohřátí konzerv a potravinových dávek.

Varný systém umožňuje pobývat posádce ve vozidle po delší časové úseky. Tato výhoda je obzvlášť důležitá, pokud dojde k ohrožení chemickými, biologickými a nebo nukleárními zbraněmi. Dalé to odstraňuje potřebu otevřeného ohně uvnitř i vně vozidla, který dokáže ohrozit vozidlo a nebo prozradit pozici celé jednotky.

Ovšem, největší výhodou je, že tento levný kousek vybavení dokáže zvednout morálku posádky, která se v boji může ukázat jako rozhodující faktor...