Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.
Nedávno jsme psali o plukovníku J.M. Novákovi a dnes si připomeneme odbojáře Jana Smudka, s nímž se setkal a pomáhal mu. Janu Smudkovi se přezdívá Nepolapitelný. A my bychom byli rádi, aby byl také nezapomenutelný. Přečtěte si jeho příběh.
Jan Smudek se narodil v roce 1915 v Bělé nad Radbuzou a zemřel v roce 1999 v Dílech u Postřekova. Za svůj život získal několik pseudonymů – Charles Legrand, Karel Doubek nebo Jan Korranda. O tom ale později. Nejprve si povězme, jak se z tohoto mladíka, domažlického Junáka a člena pražského sdružení mládeže YMCA, stal aktivista formující se Obrany národa a protinacistického odboje.
Kladenský případ a první útěk
Všechno začalo v roce 1938. Jan složil slib, že se jako skaut aktivně zapojí do boje proti okupantům. A v květnu 1938 se pak dobrovolně přihlásil do československé armády (jako student měl tehdy povolený odklad základní vojenské služby). Zhruba v té době se začala psát historie jeho nepolapitelnosti.
Prvním milníkem byl kladenský případ zabití strážmistra německé pořádkové policie Wilhelma Kniesta. Jan mu chtěl se svým kamarádem Františkem Petrem ukrást služební zbraň, ale celý incident bohužel vyústil strážmistrovou smrtí. Jan uprchl z Kladna do Prahy. Naštěstí ho nikdo neudal (ačkoli k tomu plakáty v celé zemi pod výhrůžkou zastřelení vybízely), ani ho nikdo nekontroloval na nádraží (a to nesl v aktovce Kniestovu pistoli i čepici, kterou později hodil do Vltavy).
Nepolapitelný odbojář Jan Smudek
Marné pátrání gestapa začíná
Když pak naplno vypukla 2. světová válka, Jan byl opět ve škole v Kladně a spolu s dalšími začal stupňovat svou odbojářskou činnost (příprava zničení muničního vlaku, zmocnění se plánů o hlídkových letech, shromažďování zbraní aj.). Gestapo se však o jeho podílu na práci domažlické odbojové skupiny dozvědělo a také si pro něj na jaře roku 1940 přišlo.
Při nepovedeném zatýkání postřelil Jan jednoho z gestapáků a utekl. Na jeho pronásledování bylo okamžitě povoláno celé četnictvo včetně štábního strážmistra Lígra s německým ovčákem. Strážmistr však záměrně dopřál Janovi čas k útěku.
Jan Smudek se rozhodl uprchnout přes Plzeň do Prahy. Cestou musel často měnit svou vizáž, protože v rámci pátrací akce byly všude jeho fotky. Bývalý legionář Josef Sedláček mu například opatřil brýle, barvu na vlasy a také náboje do jeho pistole. O dva náboje už Jan přišel, když ho cestou kontrolovali dva Němci a on je oba zabil. Aby zabránil zatčení, musel postřelit i českého četníka.
Nehledanější osoba v protektorátu
Během Smudkova útěku byly povolány motorizované oddíly, služební psi, osm set českých četníků a samozřejmě gestapo. A byla vypsána nemalá odměna pro toho, jehož informace povedou k dopadení. Přesto se dokázal Jan dostat až do Prahy, a to i vlakem, kde seděl v kupé se třemi německými důstojníky. Právě v této době vznikla jeho přezdívka Nepolapitelný Jan.
V Praze obstarali odbojáři Smudkovi nové doklady a opět musel změnit vzhled. Stal se z něj elegantní úředník pracující pro německou firmu.
Směr Nitra, Budapešť, Bělehrad, Soluň, Istanbul, Bejrút, Alexandrie...
Na Wilsonově nádraží v Praze nastoupil 30. března 1940 Jan Smudek spolu se štábním kapitánem Václavem Morávkem do vlaku směr Veselí nad Moravou. A odtud převezl uprchlíky taxikář Locián přes protektorátní hranici. Potom putovali do Nitry, dál k maďarským hranicím, do Jugoslávie a rychlíkem do řecké Soluně. Jan poprvé v životě uviděl moře.
S dalšími odbojáři pokračoval Jan přes turecký Istanbul a Ankaru do Sýrie a Libanonu. V Bejrútu pak nastoupil na loď, která měla namířeno do Francie. Cestou se zastavil ještě v izraelské Haifě a egyptské Alexandrii, aby se pak u břehů jižní Francie vylodil jako Karel Doubek a byl 15. května 1940 přidělen k 1. československému pěšímu pluku.
Skoro jako ve filmu
Vlastě ne skoro. Úplně jako z filmu! Pamatujete na Casablancu s Humphreym Bogartem? Kultovní romantika. A teď si představte, že se právě v tomto filmu blýsknul příběh Jana Smudka (tvůrci se jím inspirovali pro roli odbojáře českého původu Viktora Laszlo). Ba co víc, tento hrdina druhé světové války měl i vlastní komiks „Wanted by the Gestapo”, pořad ve vysílání BBC, dokumentární video na YouTube a věnuje se mu celý jeden film - gruzínský snímek Nepolapitelný Jan.
Cesta přes velkou louži, boj ponorek a návrat na starý kontinent
Ve Francii nebyl Jan dlouho. Když se začala hroutit francouzská fronta, byli na začátku srpna 1940 českoslovenští vojáci převeleni na Casablancu. Díky tomu se zachránilo 250 našich vojáků a Jan Smudek mezi nimi vystupoval pod novým falešným jménem Charles Legrand. A s ním nastoupil i na další plavbu na ostrov Martinik, dále na Svatou Lucii v britské kolonii a přes Bermudy do Kanady. Odtud až do Velké Británie. Do Liverpoolu dopluli po 8 měsících a minimálně jednom boji s nepřátelskými ponorkami, při níž zahynuli tři čeští vojáci.
Komiks Wanted by the Gestapo
Ve službách královského letectva
V Anglii byl Jan nejprve pod 1. pěším praporem československé smíšené brigády, odkud byl na vlastní žádost převelen k letectvu, kde byl 13. února 1942 přidělen jako Karel Doubek k československé letce B 68. noční stíhací perutě RAF. Působil tu nejprve jako navigátor s pilotem Jaroslavem Taudym, se kterým nalétali 140 operačních hodin, a potom pracoval na inspektorátu československého letectva.
U 68. perutě RAF působil značný počet exilových československých letců. Jejich vzájemná pouta vyjádřil v roce 1944 symbolicky Air Chief Marshal Charles Steele, když peruti předal znak zobrazující hlavu sovy s mottem v češtině „Vždy připraven”.
Medaile a svatba
V Británii obdržel Jan československou vojenskou pamětní medaili a také se sešel s prezidentem Edvardem Benešem. Stihl se také 18. května 1945 oženit s Angličankou Margaret Bushovou z ženských pomocných leteckých sborů, kterou si vzal vlastně hned 2×. Když se po osvobození dostali do Československa, mohl se totiž konečně oficiálně oženit pod svým pravým jménem. A následně obdržel ještě další medaile Za chrabrost před nepřítelem a Za zásluhy II. stupně.
Nepřítel státu
8. listopadu 1945 byl Smudek demobilizován z armády a svěřili mu národní správu zbrojařské firmy Gregor u Aše. Sem se také přestěhoval se svou ženou a v roce 1946 se jim narodila dcera Ivona.
Jan však jakožto „západní” voják nebyl v tehdejším poválečném Československu přijímán a postupně se z něj stal nepřítel státu.
Pronásledování začalo nanovo. Na Smudka nasadili tajné služby. Po vyprovokovaném incidentu ho zatkli, odvezli nejprve do Prahy a potom do domažlické věznice, kde si odpykal 14denní trest za pásový přestup.
Návrat domů a povýšení téměř zapomenutého hrdiny
Jan byl přesvědčen, že pokud se moci ujmou komunisté, pravděpodobně stráví ve vězení mnohem delší dobu. Naplánoval proto odchod z Československa. Nejprve odešla jeho žena s dcerou a Jan je následoval až po komunistickém převratu. 6. června 1948 uprchl do Bavorska a potom do Anglie. Rodina odešla s holýma rukama a zpočátku bydleli v karavanu na okraji Westminsteru. Bez elektřiny. A do těchto skromných podmínek se v roce 1948 narodila druhá dcera Nikol.
Smudek naštěstí později dostal práci projektanta a mohl koupit dům kousek od Londýna, kde žili dlouhá léta, než se rozhodli ve stáří přestěhovat do tepla do Francie. Do Česka se Jan vrátil až později po sametové revoluci. V roce 1991 byl v rámci rehabilitace zahraničních vojáků povýšen do hodnosti plukovníka letectví v záloze a vrátil se do svého rodného kraje. V Dílech u Postřekova si postavil domek a zde pak zemřel v péči své ženy 17. listopadu 1999. Poslední rozloučení proběhlo na hřbitově u domažlického kostela.
O životě a odbojářské činnosti Jana Smudka toho víme opravdu hodně a v pamětech najdete veškeré podrobnosti a další dobrodružství a hrdinské činy, kterými se Jan vyznamenal. Kdybychom ale měli obsáhnout úplně všechno, byli bychom tu opravdu dlouho. Snažili jsme se proto alespoň okrajově připomenout jeho skutky a vzdát mu tímto článkem hold – Nezapomenutelnému Nepolapitelnému Janovi.
Zdrojem fotek a informací je mimo jiné také odborná práce A. Váchalové z 1. 5. 2014, dostupná v Národní kronice, archivu malých i větších událostí a vzpomínek pamětníků.
Další články
Jak mormonský pilot vykouzlil vánoční atmosféru pomocí fondánu
Prožít Vánoce v německém zajateckém táboře je samo o sobě natolik smutné, že nás z těch představ sotva něco vytrhne. A přesto... Dojemný příběh poručíka Terryho nám ukazuje, že i v nejtemnějších
Malé vánoční příměří roku 1944
Za druhé světové války nedošlo k žádnému velkému příměří jako o Vánocích roku 1914. Tenkrát tisíce francouzských, německých a britských vojáků opustili své zákopy a setkali se v „zemi nikoho”, aby si
Vznik československého letectva: Příběh odboje a vzletu
Letos v říjnu uplyne 105 let od vzniku československého letectva. Podle historiků datujeme jeho začátek k 30. říjnu 1918, kdy důstojníci rakousko-uherské armády ustanovili v P
Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh
„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo o