ZPRAVODAJ

Už od prvních dnů, kdy byl Adolf Hitler u moci, bylo jasné, že hodlá z Kriegsmarine vybudovat jedno z nejmocnějších loďstev světa. Ostatní mocná loďstva v arzenálu letadlové lodě měla, a tak netrvalo dlouho a přední autority rozhodly, že Německo tato plovoucí letiště potřebuje také.

Kýl první letadlové lodě byl položen v prosinci roku 1936 a o dva roky později byl Graf Zeppelin vypuštěn na vodu. Plavidlo ovšem nikdy nevstoupilo do aktivní služby. Rozepře mezi Kriegsmarine a Luftwaffe zpozdily vývoj námořních letek, skepticizmus ohledně účinnosti letadlových lodí projekt také zpozdil a nakonec, požadavky války, která se obrátila proti Německu, odvedly pracovní sílu a výrobní kapacity k jiným projektům.

Pokud by ovšem Graf Zeppelin vstoupil do aktivní služby, mohl by způsobit Britům a jejich Královskému loďstvu značné problémy. Ať už o samotě a nebo v doprovodu jiných hladinových lodí, Graf Zeppelin mohl ohrožovat životně důležitou obchodní dopravu a nebo ztěžovat podmínky britské protiponorkové kampaně.

Koncept

Britské Královské loďstvo začalo s konvertováním lodí na lodě letadlové už před koncem První světové války. Následně se k tomuto "trendu" přidali i Spojené státy a Japonsko. Washingtonská námořní smlouva urychlila tempo konverzí ještě více, což vedlo k přestavbě několika bitevních křižníků na flotilové letadlové lodě. Francie se později do "party" přidala také a dokonce Sověti a Italové měli v této oblasti své plány také.

Versaillská smlouva silně limitovala vývoj i výrobu jak německého letectva, tak i námořnictva, což ve výsledku letadlové lodě vylučovalo. Když Hitler tato omezení odmítl, myšlenky na nové letadlové lodě byly na světě.

Anglo-německá námořní smlouva přiřadila Německu přibližně 40.000 tun na konstrukci letadlových lodí, takže se Říše rozhodla vybudovat dvě přibližně 19.000 tunové lodě, které by velikostí odpovídaly tehdejším protějškům v americké, japonské či britské flotile. I když byl přístup ke konstrukčním materiálům a lodím v zahraničí obtížný, Němcům se podařilo získat některé materiály od Japonců.

Lodě

Předpokládaná velikost Graf Zeppelinu a jeho sesterské lodi se zvětšovala během plánování, a to hlavně díky zjištění, že anglo-německá námořní smlouva nebude příliš velkou překážkou. Během vypuštění na vodu měl Graf Zeppelin výtlak zhruba 34.000 tun, což v té době platilo za velmi velkou letadlovou loď. Velikostně pak odpovídala americké třídě Essex.

Graf Zeppelin měl projektovanou rychlost 35 uzlů, což by znamenalo, že by byla nejrychlejší letadlovou lodí, co kdy kdo vyrobil, ačkoli není jasné, jestli by byla takové rychlosti nakonec schopná dosáhnout. Na svou dobu měla také nést velmi silnou protiletadlovou výzbroj, což by pravděpodobně potřebovala, kdyby operovala bez doprovodných lodí. Na rozdíl od amerických a japonských letadlových lodí měla mít pancéřovanou palubu.

I když byl Graf Zeppelin velkých rozměrů, projektovaná letka nijak velká nebyla. Trénink pilotů a vývoj námořních letadel začal v roce 1938. Odpovědnost za tento program nesla Luftwaffe, což se nakonec ukázalo díky neshodám s námořnictvem jako velký problém. Tak jako tak, projektovaná letka měla nejprve obsahovat 20 torpédových dvouplošníků Fi-167, celkem 10 kusů námořní verze Bf-109 a 13 střemhlavých bombardérů  Ju-87 Stuka. Když projekt pokročil dál, dvojplošníky byly z plánu vyřazeny a měly být nahrazeny dalšími Ju-87, které měly být přestaveny na torpédové letouny. Při dodržení plánů by byly letky o dost menší, než měly standardně Japonci a Američané.

Nasazení

Tady se už dostáváme do spekulací... Plány počítaly s tím, že Graf Zeppelin bude operovat s velkými hladinovými plavidly Kriegsmarine a bude je chránit při operacích proti Britům a jiným nepřátelům.

Skutečný scénář by byl pravděpodobně jiný. Tak jako byly německé křižníky a bitevní lodě zapojeny do nájezdů proti životně důležitým tepnám obchodu, Graf Zeppelin by asi nebyl výjimkou.

Jako jednotlivec by Zeppelin měl oproti bitevním lodím jako byl Bismarck či Scharnhorst několik výhod. Vzdušný průzkum by usnadňoval vyhledávání cílů jak pro letadla, tak i pro ponorky či jiná německá plavidla v okolí.

Údery letadly by páchaly nesmírnou škodu na velké vzdálenosti nejen na obchodním loďstvu, ale i na případných pronásledovatelích. Pokud by byl Graf Zeppelin vybaven stíhači typu Bf-109, neměl by pravděpodobně problém se zastaralými dvojplošníky typu Swordfish, které dokázaly vyřadit Bismarck. Při spolupráci s jinou bitevní lodí by letecký průzkum několikanásobně zvýšil smrtící sílu nájezdnické formace, zatímco by ji chránil před nepřátelským letectvem.

Největším problémem by bylo pravděpodobně zásobování. Operace letadlových lodí totiž vyžadují velké množství paliva, munice a náhradních dílů. Britové, Američané i Japonci si s tímto problémem poradili každý po svém a s různým efektem, ale žádný z nich nikdy nevyslal takto "drahé" lodě na nájezdy bez dostatečného zásobování. Německo sice v Atlantiku udržovalo jistou síť zásobovacích lodí, ale udržet v chodu loď typu Graf Zeppelin by bylo příliš náročné.

Na počátku války Němci tedy pravděpodobně správně odhadli, že letadlové lodi jsou příliš velkou a nejistou investicí. Sesterská loď Graf Zeppelin byla rozebrána ještě před spuštěním na vodu a materiály byly použity jinde.

Nakonec, když už byla dominance Spojenců příliš velká, a stavba dalších lodí zbytečná, Graf Zeppelin byl potopen vlastní posádkou v roce 1945. Následně byl vyzvednut Sověty a nakonec opět potopen jako cvičný cíl.

Závěrem

Jako poslední závažný problém bych uvedl nedostatek zkušeností s operacemi letadlových lodí na straně Německa. Už téměř od počátku První světové války Japonsko a Spojené státy pracovaly na problému zařazení letadlových lodí do svých flotil. Měly dostatek času i prostředků na vývoj nových letadel, palubních operací, trénink pilotů, priorit při zásobování a dalších věcí nutných pro provoz "letadlovky". Poválečné Německo si takový luxus nemohlo dovolit... Z části bylo zdevastované První světovou válkou a bylo také omezeno Versaillskou smlouvou. Po nástupu Hitlera již nebyl čas tuto propast dohnat a žádní spojenci, až na vzdálené Japonsko, nemohli poskytnout rady.

Avšak, kdyby tyto problémy nebyly, Graf Zeppelin a jeho sesterská loď by ztížily život všech spojeneckých námořníků, kteří přes Atlantik dováželi životně důležité zásoby pro britksé válečné snažení. Je pravděpodobně velké štěstí, že tenhle plán neměli Nacisti čas uskutečnit.