ZPRAVODAJ

Počátky v poušti

Téměř všechny informace o současném fungování jednotky jsou utajované, ale to naštěstí neplatí o původní jednotce z druhé světové války. SAS totiž nezačínala jako elitní jednotka, ale spíše jako banda individualistů s problematickou disciplínou. Vše začalo roku 1941 v severní Africe, když se v oddílu britských Commandos setkali dva muži, kteří oba sdíleli názor, že malé skupinky vojáků by byly při sabotážích a nečekaných útocích účinnější než dosavadní Commandos. Tito dva muži se ale snad nemohli více lišit. David Stirling byl skotský mladík aristokratického původu, jehož jediným cílem před vypuknutím války bylo zdolat Mount Everest a ke Commandos se dal především z touhy po dobrodružství. Naopak Australan John „Jock“ Lewes byl sportovec a antinacista, který na Oxfordu studoval filozofii a politologii. Stirling a Lewes dali dohromady první plány nové jednotky a začali trénovat seskoky padákem. Při tréninkovém seskoku se Stirling zranil. To mu ale nezabránilo v tom, aby se dobelhal na velitelství britských sil v Káhiře a (jak se alespoň říká) doslova vpadl do kanceláře generála Richieho, zástupce britského velitele. Ten Stirlinga překvapivě vyslechl a podpořil.

Kdo si troufne zvítězí

Tak vznikla jednotka L brigády Speciální letecké služby (Special Air Service – SAS). Jednotka sestávala ze 67 mužů, zbytek brigády SAS pak existoval jen na papíře, což mělo zmást Němce. Stirling s Lewesem rekrutovali do jednotky především vojáky, kteří se sice osvědčili v boji, ale měli problémy s disciplínou. Sirling se stal oficiálním velitelem, který zastupoval jednotku navenek a neustále pro ni sháněl podporu, zatímco Lewes vojáky cvičil v seskoku padákem a sabotážích. Jednotka ale vypadala tak nedůvěryhodně, že si vojáci dokonce museli zbraně „vypůjčit“ v táboře Novozélanďanů. Stirling s Lewesem také pro jednotku vymysleli logo (viz obrázek) a motto, které dodnes zní: Who dares wins (Kdo si troufne/odváží se zvítězí). První akce čekala jednotku v noci 16. listopadu 1941, kdy se pět skupin vydalo na přepad pěti německých letišť. Nečekaná písečná bouře ale způsobila, že téměř všichni parašutisté se ztratili v pusté poušti. Přežilo jen 22 mužů z týmu vedeného Lewesem. Stirling s Lewesem se ale nevzdali a v rekordním čase jednotku obnovili do původního stavu.

Od této chvíle se také měla zcela změnit celá koncepce jednotky. Stirling se domluvil s jednotkou Dálkového pouštního průzkumu (Long Range Desert Group – LRDG), která se od té doby stala jakousi taxislužbou SAS. Tato kombinace slavila obrovský úspěch, protože jednotka při své druhé misi zničila šedesát nepřátelských letadel. Často s pomocí tzv. Lewesovy bomby, což byla směs plastické trhaviny, nafty a termitu osobně vynalezená Jockem Lewesem. 30. prosince ale jednotku postihla obrovská rána: při návratu z mise byl nepřátelským stíhačem zabit Jock Lewes.

Konec SAS?

Obnova jednotky a protiteroristická sekce

Už roku 1947 ale bylo rozhodnuto o znovuobnovení SAS, která se měla stát stálou jednotkou britské koloniální armády. Vojáci SAS se zapojili do většiny konfliktů vedených od té doby Velkou Británií – bojovali v Malajsii, v Koreji, na Falklandách ale třeba i v Severním Irsku. Na začátku sedmdesátých let vznikla v SAS i protiteroristická sekce, která je dodnes hlavní protiteroristickou silou Spojeného království. Své kvality prokázala na začátku dubna 1980, kdy šest ozbrojených arabských separatistů obsadilo íránské velvyslanectví v Londýně. Požadovali propuštění svých spolubojovníků v Íránu, ale po několika dnech vyjednávání se separatisty selhala a útočníci zabili jedno rukojmí. Následně zaútočili vojáci SAS, kteří před zraky novinářů slanili ze střechy a za sedmnáct minut zlikvidovali teroristy a zachránili rukojmí. Při akci zemřelo pět arabských útočníků a jeden pracovník ambasády. Díky této rozhodné akci se SAS proslavila a její metody začaly přejímat i ostatní protiteroristické jednotky.

Moderní SAS

SAS má v dnešní době čtyři týmy (squadrons), ve kterých dohromady slouží asi 400 až 600 mužů (plus dvakrát tolik v rezervách), takže zde mohou opravdu sloužit jen ti nejlepší z nejlepších. Náročným výběrem průměrně projde jen 10 nejlepších ze 125 adeptů, kteří přicházejí především z ostatních jednotek britské armády. I vojáci v aktivní službě ale samozřejmě neustále procházejí dalším tréninkem. Zajímavé je, že protiteroristickou jednotku netvoří stále ti stejní vojáci. Týmy SAS se v tomto úkolu totiž vždy po půl roce střídají. Kromě boje s terorismem se dnes SAS věnuje i zpravodajským úkolům či ochraně osob. Týmy SAS jsou extrémně malé (sestávají jen ze čtyř mužů), takže každý člen SAS musí ovládat několik specializací a být schopen rozhodovat se a bojovat samostatně. V tomto se asi nejvíce odráží historický původ jednotky, která sice vznikla v pouštích severní Afriky, ale nakonec se z ní stala jedna z nejlepších speciálních jednotek na světě.

Zdroje:

https://www.armyweb.cz/clanek/david-stirling-rebel-ktery-zalozil-sas-a-zmenil-zpusob-vedeni-valky
https://www.armyweb.cz/clanek/britska-sas-za-druhe-svetove-valky-sila-kterou-nebylo-radno-podcenovat
https://www.nam.ac.uk/explore/lewes
https://www.nam.ac.uk/explore/david-stirling
https://www.nam.ac.uk/explore/iranian-embassy-siege
https://www.eliteukforces.info/special-air-service/
https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_the_Special_Air_Service

Zdroj obrázků: Wikimedia Commons (public domain)