ZPRAVODAJ

Ztráta Francie 

Po vstupu do druhé světové války Francie i Velká Británie očekávaly, že vše proběhne podobně jako o třicet pět let dříve během první světové války. Namísto pomoci Polsku nebo útoku na Německo se tak francouzská armáda a britské expediční síly (British Expeditionary Force – BEF) raději shromáždily na severovýchodní hranici Francie a čekaly na německý útok. Spoléhaly především na opevněnou Maginotovu linii na francouzsko-německé a částečně i francouzsko-belgické hranici. Dnes je tato fáze druhé světové války známá v západní Evropě jako „podivná válka“ (Phoney War), zatímco Němci pro ni mají přeci jen výstižnější pojmenování „válka v sedě“ (Sitzkrieg). Velká Británie během tohoto období vyslala do Francie asi 350 000 svých vojáků. Po dobytí Polska, Dánska a Norska se pozornost Německa obrátila do západní Evropy a byla zahájena operace, kterou němečtí generálové pečlivě naplánovali ještě před válkou. 10. května 1940 vstoupila německá armáda do neutrálního Nizozemska a do Belgie. I přes odpor místních vojáků Němci rychle postupovali, což donutilo Brity a Francouze vydat se proti nim. Nevěděli ale, že to je přesně to, co Hitler a německé velení chtěli. Hlavní část německých sil totiž prošla jižněji položeným Ardenským lesem, který byl považovaný za neproniknutelný a nebyl proto v podstatě bráněn. Německé jednotky, a to hlavně motorizované, pak rychlým útokem pronikly do zad spojeneckých armád a asi o týden později dosáhly moře, čímž obklíčili jádro nepřátelské armády.

Operace Dynamo

Britské vedení si rychle uvědomilo katastrofální stav bojů a už 19. května začalo narychlo připravovat plány na rozsáhlou námořní evakuaci vojáků BEF zpátky do Británie. Jako vrchní velitel a organizátor připravované evakuace byl vybrán zkušený viceadmirál Bertram Ramsay, který byl o rok dříve povolán zpět do aktivní služby. Ramsay si zřídil štáb v tunelech pod hradem Dover v jižní Anglii. Říká se, že místnost, ve které připravovali evakuaci, původně obsahovala dynamo, což inspirovalo Ramsaye k vybrání názvu Operace Dynamo. Příprava celé akce probíhala v enormním časovém tlaku, Němci totiž neustále postupovali a zatlačovali Brity i zbytek Francouzů k pobřeží. Velkým problémem bylo to, že 25. května bylo dobyto přístavní město Boulogne-sur-Mer a o den později i Calais, takže jediným použitelným přístavem zůstal Dunkerk (Dunkerque), který se nachází na samém severovýchodě Francie přímo u belgických hranic. Právě sem se začali stahovat všichni zbylí vojáci i všechny dostupné lodě Královského námořnictva.

Křižníky i rybářské bárky

Německá letadla dokázala Dunkerk napadnout a zničit většinu přístavu, takže zbývaly už jen dva způsoby, jak nalodit vojáky: přes dva betonové vlnolamy nebo rovnou z pláží. Moře u písčitých pláží ale bylo velmi mělké, takže žádná z velkých lodí se nemohla přiblížit více než na jednu míli (1,6 km). Královské námořnictvo proto vydalo výzvu veřejnosti, ve které požádalo o pomoc všechny majitele malých lodí. Na pomoc vojákům vypluly rybářské čluny, soukromé jachty i malé čluny a evakuace se tak 26. května mohla rozběhnout naplno. Malé lodě s mělkým ponorem převážely vojáky k větším lodím námořnictva, které pendlovaly mezi Dunkerkem a Británií. To vše probíhalo pod dělostřeleckou palbou i leteckými nálety, kterým se snažilo za každou cenu bránit Královské letectvo. K Dunkerku se také blížila německá pozemní armáda, kterou se snažily zadržet zbytky Francouzů a Britů. Naštěstí pro ně nařídil Hitler 24. května všem obrněným jednotkám zastavit a přenechat boj pěchotě a letectvu. Tento rozkaz byl vydán kvůli údajné nevhodnosti okolí Dunkerku pro tanky a také proto, že německé vedení chtělo pancéřové jednotky šetřit pro dobytí Paříže.

Úspěch nebo pohroma?

Operace Dynamo skončila 4. června, kdy zbývajících 35 000 vojáků (většinou Francouzů) kapitulovalo a bylo zajato. Celkem se během jedenáctidenní operace podařilo evakuovat skoro 340 000 vojáků, z toho asi 220 000 Britů, zbytek tvořili Francouzi a Belgičané. Evakuovaní Francouzi byli většinou narychlo odvezeni zpět do zatím svobodné části Francie, kde se znovu zapojili do bojů. Z těch, kdo zůstali ve Francii, se pak utvořilo jádro budoucích Svobodných Francouzů generála de Gaulla. Většina zachráněných z Dunkerku (přes 200 000 vojáků) se nalodila přes vlnolamy, zbytek převezli menší lodě přímo z pláží.

Němci považovali celou operaci za svůj obrovský úspěch – po pouhých třech týdnech po začátku války byla Francie téměř na kolenou a Britové se museli stáhnout zpátky domů, přičemž ve Francii zůstala většina jejich těžkých zbraní i vozidel. Pro Brity se naopak „dunkerský zázrak“, jak byla celá událost nazvána, stal velkou vzpruhou pro jinak dost pošramocené sebevědomí. Úspěch operace Dynamo (která měla být původně mnohem kratší a počítalo se jen se záchranou několika desetitisíců vojáků) umožnil Británii zachránit pro další boje svoje nejlepší a nejzkušenější vojáky a tím vlastně zůstat ve válce. Možná že nebýt odvahy britských námořníků a vojáků, z Británie by se nestala „nepotopitelná letadlová loď“, nedošlo by ke dni D a vše mohlo být úplně jinak.