Co znamená, že je území chráněné?
Cílem vyhlášení chráněného území je pomocí různých opatření ochránit území, které je něčím významné nebo jedinečné. Může se jednat o místo s výjimečně zachovalou přírodou, ale třeba i o historické centrum města či kulturní zajímavost. V dnešním článku se budeme věnovat pouze přírodním chráněným územím, která zaujímají přibližně 17 % rozlohy České republiky. Tato území se podle velikosti rozdělují na velkoplošná (národní parky a chráněné krajinné oblasti) a maloplošná (přírodní památky a přírodní rezervace). V jednotlivých typech chráněných území platí obecná pravidla chování, ale je vždy dobré si raději najít i konkrétní místní pravidla, která se mohou lišit.
.svg.webp)
Wikimedia Commons: Národní parky a chráněné krajinné oblasti v Česku
Národní parky
Vůbec nejpřísněji chráněnými územími jsou národní parky (NP), které jsou vyhlašovány v místech s téměř nedotčenou přírodou. V České republice jsou v současnosti pouze čtyři národní parky: Krkonoše, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko. Připravoval se i vznik národního parku Křivoklátsko, ale k tomu nakonec nedošlo. Každý park má svou vlastní správu a také vlastní znak, který najdete na všech cedulích ohraničujících dané území. V národních parcích platí velmi striktní pravidla: je zde přísně zakázáno vyhazovat odpadky, jakkoliv ničit stromy či dělat hluk (tato pravidla by ale měl každý milovník přírody dodržovat i v běžném lese). Jednotlivé parky se ale ještě rozdělují na různé zóny, ve kterých se pravidla trochu liší. Úplně nejpřísnější jsou omezení v prvních zónách a také ve speciálních klidových zónách, kde je nutné pohybovat se pouze po vyznačených stezkách. Platí zde také přísný zákaz sběru čehokoliv, takže na borůvky nebo hledání hub raději zapomeňte. Co se týče přenocování, tak ve všech parcích je zakázáno táboření a rozdělávání ohňů, nelegální je často i bivakování (spaní pod širákem). Některé parky (Šumava, Krkonoše) ale nabízejí různé boudy či vyhrazená nocoviště.
.webp){kind=logo}
Wikimedia Commons: Logo Krkonošského
národního parku
Wikimedia Commons: Národní park Šumava byl vyhlášen roku 1991 a je největším českým národním parkem
Chráněná krajinná oblast
Cílem zřízení chráněné krajinné oblasti (CHKO) na rozdíl od národních parků není ochrana nedotčené přírody, ale spíše zachování specifické lokální krajiny. CHKO může kromě přírody zahrnovat i kulturní prvky, jako jsou třeba staré domy či rybníky. V Česku se nachází 27 CHKO, o vyhlášení případných nových CHKO rozhoduje vláda (už nějakou dobu se například řeší vznik CHKO Krušné hory). Nejstarší CHKO u nás je Český ráj (vyhlášena roku 1957), naopak nejmladší CHKO vznikla až v roce 2025. Největší CHKO jsou Beskydy (1 200 km²), nejmenší Blaník (40 km²).
Pravidla pro chování jsou v CHKO oproti národním parkům mnohem uvolněnější, ale i tak je dobré dát si na některé věci pozor. Platí zde například zákaz ničení stromů či trhání květin (výjimku tvoří sběr hub nebo lesních plodů pro vlastní potřebu). Cyklisté se také na rozdíl od turistů nesmí pohybovat mimo vyznačené cyklostezky. V CHKO platí i zákaz stanovat či rozdělávat ohně, ale bivakování už je většinou povoleno. Velmi omezující je CHKO především pro místní obyvatele, pro které platí mnoho stavebních omezení.
Wikimedia Commons: Hranice CHKO jsou vyznačeny tabulemi s velkým státním znakem a názvem parku
(Národní) přírodní rezervace
Přírodní rezervace jsou takové národní parky v malém. Jedná se o poměrně malá území s vzácným ekosystémem či třeba výskytem nějakého ohroženého druhu. Přídavné jméno „národní“ pak upozorňuje na mimořádný význam území. Stejně jako v klidových zónách národních parků i zde platí zákaz pohybu mimo určené stezky, a to i pro cyklisty. Kromě tohoto obecného pravidla je nejlepší se řídit konkrétními omezeními, která často najdete na informačních tabulích. Mezi známé národní přírodní rezervace patří například Boubínský prales, Kralický sněžník či okolí kopce Bořeň.
Wikimedia Commons: Přírodní rezervace Bořeň
(Národní) přírodní památka
Status přírodní památky je velmi podobný přírodní rezervaci, ale liší se tím, že namísto území se vztahuje na konkrétní přírodní útvar. Přírodní památkou tak může být například skála, jezero či údolí. Za přírodní památku může být označen i produkt lidské činnosti, v této kategorii tak najdeme i různé lomy nebo rybníky. Kromě obecných pravidel ohleduplnosti a správného chování v přírodě je zde dobré dát si pozor i na konkrétní místní nařízení. Zejména národní přírodní památky jsou často známými turistickými cíli: dobrými příklady jsou třeba Panská skála či Babiččino údolí.
Wikimedia Commons: Přírodní památky označuje
tabule s malým státním znakem
Zdroje:
https://mzp.gov.cz/cz/agenda/priroda-a-krajina/zvlaste-chranena-uzemi
https://aopk.gov.cz
https://www.krnap.cz/navstevnici/info-na-cesty/pravidla-chovani/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chráněná_území_v_Česku
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons (public domain)
