Válka místo studia
Adrian Paul Ghislain Carton de Wiart (většinou ale používal zkrácené jméno Adrian Carton či pouze Carton či de Wiart) se narodil roku 1880 v Belgii do zámožné irské šlechtické rodiny. Vyrůstal v aristokratické společnosti a dostalo se mu velmi kvalitního (a nákladného) vzdělání. Nakonec nastoupil na věhlasnou Oxfordskou univerzitu, kde začal studovat práva. Horkokrevný Carton se ale na přednáškách spíše nudil, mezi jeho zájmy naopak patřil třeba lov.
Během jeho prvního roku na Oxfordu vypukla v Jižní Africe takzvaná Búrská válka mezi Brity a Búry, potomky nizozemských osadníků. De Wiart se okamžitě rozhodl přidat se do armády a zúčastnit se bojů. Tehdejší zákony ale umožňovaly mužům mladším 25 let vstup do armády jen se souhlasem otce, který ale Carton pochopitelně neměl. Kromě toho byl oficiálně stále Belgičanem. Tyto překážky však bojechtivého mladíka neodradily – do armády se zapsal pod pseudonymem, přičemž tvrdil, že pochází z Anglie a je mu 25 let. Během bojů v Africe byl de Wiart poprvé raněn (dvě kulky ho zasáhly do žaludku a do slabin) a musel se vrátit do Anglie. Jeho otec zuřil, když se dozvěděl, že jeho syn se místo studií přidal do armády, ale mladý Carton měl paradoxně o svém budoucím směřování jasno. Po zotavení se stal britským občanem a vstoupil do armády.
Wikimedia Commons: Adrian Carton de Wiart roku 1904
Válečná zranění i vyznamenání
Vypuknutí první světové války zastihlo Cartona de Wiart v Somálsku, kde se už jako důstojník účastnil bojů proti místním povstalcům. Při jednom ze střetů ho nepřátelská kulka zasáhla do levého oka, které se již nepodařilo zachránit. Od té doby se jeho poznávacím znamením stala černá páska přes oko. De Wiart byl poslán domů do Anglie, kde se zotavoval v ošetřovatelském domě v Park Lane. Park Lane si velmi oblíbil a po většině zranění se tam vracel. Vzhledem k jeho zvyku vrhat se do nejprudší palby se zde stal tak častým hostem, že personál pro něj míval předem připravené oblíbené pyžamo. Během bitvy o Ypres byl pak de Wiart znovu vážně zraněn – dělostřelecký granát mu roztříštil levou ruku, která mu musela být v zápěstí amputována. I přesto nějak dokázal přesvědčit své nadřízené, že i s jednou rukou a jedním okem může bojovat.
V průběhu války se Carton de Wiart několikrát vyznamenal osobní statečností i velitelskými schopnostmi. Za jeho téměř sebevražednou odvahu během bitvy na Sommě mu byl udělen Viktoriin kříž, nejvyšší britské vojenské vyznamenání. Svědci popisovali, jak se jednoruký a jednooký Carton vrhal do husté palby nebo odjišťoval granáty zuby. Sám de Wiart však vždy tvrdil, že toto vyznamenání nepatří jemu, ale všem jeho vojákům. Na konci války už z něj byl brigádní generál a také rytíř. Přesto mu nikdy nebylo svěřeno velení u větších jednotek. Na rozdíl od svých současníků totiž nevydával rozkazy z bezpečí, ale raději osobně vedl své muže – což ale často skončilo jeho zraněním a neschopností dále velet. Za války byl několikrát postřelen – kulky mu prošly kotníkem, uchem či dokonce lebkou, ale smrt se mu vyhýbala. Ve svých pamětech dokonce napsal: „Upřímně, válku jsem si užil“ („Frankly, I enjoyed the war“). Zda se jednalo o nejvyšší projev odvahy či šílenství už asi záleží na posouzení každého z nás.
Wikimedia Commons: De Wiartův portrét z roku 1919. Tehdy už neměl levé oko ani levou ruku
Wikimedia Commons: Viktoriin kříž
Znovu do boje
Meziválečné období strávil Carton de Wiart v Polsku, kam byl poslán jako zástupce velitele britské vojenské mise. Roku 1923 oficiálně odešel do výslužby a usadil se v Polsku, kde se věnoval zejména lovu kachen. Tím však de Wiartova vojenská kariéra neskončila. O šestnáct let později totiž vypukla druhá světová válka a excentrický generál byl znovu povolán do služby. Byl opět jmenován velitelem britské mise v Polsku, jeho hlavním úkolem ale nakonec bylo postarat se o evakuaci příslušníků mise a také členů polské vlády. Na hranicích Rumunska se setkal s velitelem polských sil maršálem Rydz-Śmigłym, kterému nabídl, že s ním zůstane a bude bojovat za Polsko. Maršál se ale nakonec (asi logicky) rozhodl pro evakuaci a exil.
Wikimedia Commons: Carton de Wiart během druhé světové války
Invalida na útěku
Po krátkém nasazení v Norsku a Severním Irsku byl Carton de Wiart nakonec roku 1941 pověřen velením britské mise v Jugoslávii, kde místní povstalci vedli partyzánskou válku. Energický de Wiart se okamžitě vydal na cestu, při které ale došlo k nehodě. Během letu nad mořem selhaly oba motory jeho letounu, který se následně zřítil do moře. Generál upadl po nárazu do bezvědomí, ale studená voda ho probrala. Spolu s posádkou se mu pak podařilo doplavat k italskému pobřeží, kde ale všichni padli do zajetí. Italové umístili nepřátelského generála do zajateckého tábora, kde naštěstí panovaly poměrně dobré podmínky. Předpoklad, že se šedesátiletý veterán (kterému navíc chybělo oko a ruka) smíří s údělem vězně, se ale ukázal jako mylný. Téměř ihned po příjezdu se de Wiart zapojil do kopání tunelu a postupně se několikrát pokusil o útěk. Jednou byl dopaden až za osm dní, což byl slušný výkon vzhledem k tomu, že neuměl italsky a měl velmi výrazný vzhled.
Wikimedia Commons: Carton de Wiart po svém
propuštění ze zajetí roku 1943
Po válkách poklidné stáří
Ze zajateckého tábora se de Wiart dostal už roku 1943, kdy ho Italové propustili jako gesto dobré vůle. Po příjezdu do Británie ho Winston Churchill (mimochodem de Wiartův obdivovatel) pověřil novým úkolem – byl jmenován osobním Churchillovým reprezentantem v Číně, kde měl jednat zejména s Čankajškem, vůdcem strany Kuomintang (čínské nacionální strany). Jeho pobyt v Asii skončil až roku 1947, kdy Kuomintang prohrál občanskou válku s komunisty. Carton de Wiart pak v říjnu 1947 definitivně opustil armádu v hodnosti generálplukovníka. Domů cestoval přes Francouzskou Indočínu, kde se mu stal poslední velký úraz. Muž, který přežil tři velké války a nespočet střelných zranění, uklouzl po kokosové rohožce, zlámal si několik žeber a skončil v nemocnici. Po návratu domů se se svou druhou manželkou usadil v Irsku, kde trávil čas psaním a rybolovem. Tento rozený bojovník nakonec roku 1963 poklidně zemřel ve spánku ve věku 83 let.
Wikimedia Commons: Spojenecko – čínská konference v Káhiře 1943. Carton de Wiart stojí vpravo. Sedící zleva: Čankajšek, F. D. Roosevelt, Winston Churchill.
Nezabitelný voják
Odkaz Adriana Cartona de Wiart zůstává dodnes trochu rozporuplný. Pro některé to byl bojechtivý excentrik, který bral válku jako zábavu, pro některé zase nezdolný hrdina, kterého nedokázala zastavit žádná překážka, ať už se jednalo o byrokracii, zmrzačení nebo zajetí (nebo o rohožku). Sám de Wiart vydal roku 1950 autobiografii nazvanou Šťastná odysea, ke které napsal předmluvu samotný Winston Churchill. Jeho odkaz dnes ale můžeme najít třeba i v hudbě. Skupina Sabaton o něm složila píseň nazvanou The Unkillable Soldier („nezabitelný voják“). Osobně bych řekl, že tato přezdívka hrdinu našeho dnešního článku plně vystihuje.
Zdroje
https://www.bbc.com/news/magazine-30685433
https://www.forum24.cz/neznicitelny-vojak-s-jednou-rukou-a-okem-ktery-bojoval-ve-dvou-svetovych-valkach
https://medium.seznam.cz/clanek/xavo-strelili-ho-do-oka-amputovali-mu-ruku-ta-valka-me-bavila-prohlasil-neznicitelny-vojak-260268
https://www.sabaton.net/historical-facts/sir-adrian-carton-de-wiart-dies/
https://en.wikipedia.org/wiki/Adrian_Carton_de_Wiart#
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons (public domain)
