ZPRAVODAJ

Před sto lety, 15. září roku 1916, Němečtí pěšáci vzhlédli ze svých zákopů a to, co uviděli, jim způsobilo neuvěřitelný šok. Obrněná vozidla o velikosti stodoly pomalu postupovala k jejich pozicím a v pohybu střílela z kulometů a kanónů. Tento pohled nebyl do té doby nikde k vidění a bitva o Flers-Courcelette ukázala, že věk tanků nadešel.

Tank byl původně vyvinut k prolomení patové situace, která byla typická pro Evropská bojiště první světové války. Tehdejší dělostřelectvo a kulomety, v početném zastoupení na obou stranách konfliktu, byly vysoce efektivní proti jediné tehdejší taktice – masivnímu nasazení pěchoty. Výsledek byl, že obrana byla daleko účinnější než jakýkoli pěchotní útok a pěchota strávila většinu času v zákopech a bunkrech. Když už se pěchotě útokem podařilo prolomit linii, přišli tím o podporu kulometů, což vyústilo ve zranitelnost v případě protiútoku nepřítele.

Do této situace se přidal tank. Koncipovaný tak, aby byl útok účinnější než obrana a díky svým kanónům a kulometům, chráněným před palbou za pancířem, dokázal nepříteli překazit nevyhnutelný pěchotní protiútok.

První tank, britský typ Mark 1, měl maximální rychlost přibližně 6 km/h, posádku osmi mužů, dva 6 librové kanóny (tzn. pálil explozivní granáty vážící 2,7 kg) a tři Hotchkissovi 8mm kulomety. Tyto vlastnosti byly dostatečné pro podporu pěchoty v pohybu, a poskytovaly poměrně slušně palebné postavení při obraně před protiútoky. Stinnou stránkou tanků byla jejich proslulá nespolehlivost, jen během bitvy o Flers-Courcelette byla zhruba polovina strojů díky selhání vyřazena z boje. Ačkoli nové stroje nebyly schopny schopny samy o sobě vyhrát spojencům bitvu, byly natolik hrozivé, že spojenecké velitelství objednalo více než tisíc dalších strojů, což zajistilo tankům své místo na budoucích bojištích.

Za posledních 100 let šla technologie tanků kupředu mílovými kroky, hlavně během válek a konfliktů. Kupříkladu hlavní bitevní tank britské armády, Challenger 2, váží 70 tun, což je 2,5x více než měl Mark 1 v První světové válce. Zároveň má maximální rychlost 60 km/h, což je 10x více než měl Mark 1. Oproti předchůdci je vybaven jedním kanónem s ráží 120 mm (v minulosti by byl nazýván 42 librový), který je schopný likvidovat nepřátelské tanky na vzdálenost 3 km a více. Tankovou posádku tvoří pouze 4 muži.

Role tanků na bojišti se také změnila. Zatímco Mark 1 sloužil k přímé podpoře pěchoty při útoku a obraně, současné tanky operují jako samostatná mechanizovaná jednotka s možností rychlého přesunu a hloubkových útoků za nepřátelskými liniemi. Pěchota je dnes vybavena prostředky jak držet s tanky krok, a to díky používání těžce obrněných vozidel.

A kam směřuje vývoj tanků do budoucnosti? Prozatím probíhá závod ve vývoji tanků a protitankových prostředků, což do budoucna může změnit pravidla. Tanky se pravděpodobně stanou lehčími, oproti současným těžkým tankům, a nedostatek pancíře bude vynahrazen zařazením aktivních ochranných systémů, které budou schopny sestřelovat nepřátelské rakety a projektily. Přítomnost stále lepších senzorů na ostatních tancích, letounech a dokonce satelitech vyústí v nutnost zařazení optické kamufláže a prvků technologie stealth.

Je také jasné, že tanky budou ještě více smrtící. Lasery a Railguny se zajisté stanou součástí výzbroje, až vědci a inženýři vyřeší problém s generováním a ukládáním enormního množství energie, které tyto zbraně vyžadují. Pro zlepšení přehledu a navádění budou do tanků zařazeny drony, které budou označovat cíle pro naváděnou munici a rakety.

Budoucnost je ovšem těžké předvídat. V roce 2011 Nizozemsko vyřadilo veškeré své tanky v domnění, že věk tanků již skončil. Tři roky poté Ruské tanky překročily Ukrajinskou hranici a Nizozemci začali zařazovat tanky zpět do svého arzenálu.

Tak jako tak, tanky budou dříve či později nahrazeny vyspělejším zbraňovým systémem, ale než se tak stane, budou dominovat pozemním silám, třeba až do roku 2116.