"Nejdražší matko, myslím, že jsem dnes zažil jeden z nejzvláštnějších pohledů, jaké se kdy komu...
Nejdražší matko, myslím, že jsem dnes zažil jeden z nejzvláštnějších pohledů, jaké se kdy komu podařili vidět. Kolem 10. ranní jsem nahlížel přes okraj zákopu, když jsem zahlédl dva Němce, kteří vylezli ze svých linií a mávali rukama. Už jsme se chystali střílet, když jsme zahlédli, že jsou neozbrojení a po cestě volají: Veselé Vánoce! v našem jazyce. Jeden z našich mužů jim vyrazil v ústrety a během dvou minut bylo bojiště poseto vojáky i důstojníky obou znepřátelených stran, kteří si potřásali rukama a navzájem si přáli šťastné Vánoce. Došlo dokonce ke společnému focení!

Takto začíná dopis od kapitána A. D. Chatera, který sloužil u druhého batalionu Gordonských horalů, jejichž umístění bylo na západní frontě. Dopis popisuje momenty, kdy vojáci znepřátelených stran riskovali své životy při vstupu do země nikoho jen proto, aby si navzájem popřáli vše nejlepší a zahráli přátelskou partičku fotbalu.

Regimenty obou stran využily úlevy od neustálé střelby a při společných pohřbech uctily kamarády, kteří padli na zemi mezi zákopy. Já sám jsem si při tom potřásl rukou s několika německými důstojníky. Z toho, co jsem pochytil, většina mužů by se nejraději okamžitě vrátila domů, taková byla nálada ten večer. Vůbec nevím, jak dlouho tento mír potrvá, velení nařídilo konec již před nějakou dobu, ale stále v blízkém okolí neslyším žádnou střelbu. Pokud to půjde, rozhodně budeme mít podobný mír i na Nový rok protože Němci chtějí vidět, jak vyjdou společné fotky!

Pátek. Máme ten nejúžasnější a zároveň nejzvláštnější Štědrý den jaký si dovedu představit. Tak trochu neplánované, neschválené ale perfektně pochopitelné příměří panuje mezi námi a našimi nepřáteli na frontě. Vtipná věc je, že klid je jen na naší části bojové linie, nalevo i napravo slyšíme prudkou palbu, tak jako vždy. Vše to začalo včera v noci, chladné, mrazivé noci. Brzy po úsvitu začali Němci vykřikovat: Veselé Vánoce, Angláni! Naši spolubojovníci samozřejmě odpověděli stejným způsobem a velké množství vojáků obou stran překročilo zemi nikoho a padla dohoda, že žádný výstřel nepadne až do půlnoci. Muži společně slavili, měnili cigarety a fotili se v dobré náladě až do půlnoci. Nepadl jediný výstřel.

Další z vojáků, kapitán Patrick Miles z Shropshirské lehké pěchoty, vzpomínal na ten den takto

Vzpomínám na to ticho… Ten úžasný zvuk ticha. Pouze stráže měli službu. Všichni jsme vyšli před farmu, ve které jsme byli ubytováni a jen jsme stáli a poslouchali. Samozřejmě jsme mysleli i na přátele a rodinu doma. Dva měsíce jsem poslouchal jen rachot v zákopech, údery a hvízdání kulek v letu, kulometnou palbu a vzdálené hlasy německých vojáků. Ale přes to všechno, ráno bylo ticho a bylo ohlušující… Všude kolem, kam až člověk dohlédl. Křičeli jsme: Veselé Vánoce, přestože nikdo žádné veselí necítil. Klid trval až do večera, kdy vše začalo nanovo. Přesto to byl krátký, krásný mír v hrozné válce.

Jedna z nejemotivnějších vzpomínek byla od posledního známého Skotského veterána z batalionu Black Watch
Mír všeobecně neměl u velení armád příliš pochopení. Panovala obava, že takové „bratříčkování“ povede k neochotě bojovat a tyto nálady byly rychle vykořeněny. Kdokoli, kdo se vzepřel těmto rozkazům, byl postaven před válečný soud a mohl být popraven. Přesto, i v dalších letech, kdy se boje zostřovaly a navzdory rozkazům, sem tam proběhla krátká příměří mezi nepřátelskými stranami. Válka pokračovala až do roku 1918 a v jejím důsledku zemřelo 37 milionů lidí.

Další články

Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh

„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo okolo...

Tajemství Českého středohoří a Krušných hor ve výpravných knihách Jiřího Svobody

České středohoří je jednou z nejkrásnějších a nejtajemnějších krajin naší země. Můžeme zde navštívit nejen řadu přírodních divů, ale také historických zajímavostí a památek.

Zachránce dětí, Sir Nicholas Winton

V květnu oslavujeme narození sira Nicholase Wintona, který zorganizoval záchrannou misi pro stovky převážně židovských dětí. A přestože zůstal jeho příběh dlouho zapomenutý, jeho odkaz nyní osvětluje...

Vyhlašujeme lavinové nebezpečí

Pokud jste se v posledních dnech vydali na výlet do vysokých hor, třeba do Tater, tak vás možná překvapilo množství zavřených tras. S příchodem jara jsou tu laviny tématem číslo jedna. A...

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?