Odstřelovači jsou ve válce jedna z nejmocnějších protipěchotních a morálku podrývajících zbraní od počátku existence střelných zbraní...
"Otřeseni a zlomeni, lidé naši země sledovali ztráty u Stalingradu. Tři sta třicet tisíc německých mužů bylo nesmyslně a nezodpovědně posláno na smrt vojínem první třídy z První světové války. Vůdče, děkujeme ti!"

Odstřelovači jsou ve válce jedna z nejmocnějších protipěchotních a morálku podrývajících zbraní od počátku existence střelných zbraní. Jejich specialitou je čekání v ukrytých pozicích, zatímco sledují nepřítele, který má tolik smůly, že se objevil v hledáčku jejich puškohledů. Své zbraně ovládají s precizností mistra, hlavně díky kontrole dechu a sledování tepu svého srdce. Jsou to spíše lovci, kteří jsou schopni neutralizovat nepřítele ze vzdálenosti několika stovek metrů. Než oběť zaslechne zvuk výstřelu, je už pozdě.

Na světě se prohánělo již mnoho velmi schopných odstřelovačů, ale jen několik z nich se dokázalo vyrovnat, či dokonce překonat legendu, která se zrodila v pekle Stalingradu za Druhé světové války. Jméno této legendy je Vasilij Zajcev...

Pastevec Zajcev

Vasilij před válkou vyrůstal na Sibiři, kde zpočátku pracoval jako skromný pastevec, který byl veden k lovu a měl zkušenosti s přírodou a s tím, jak se v ní pohybovat. Ten, kdo je neznalý zeměpisu a neví, jak vypadala předválečná Sibiř, by si měl představit tu nejpustší pustinu, pustost vynásobit deseti a pohřbít ji pod nános sněhu a ledu, přidat teploty, při kterých mrzne moč v pohybu a pak ji zaplnit velkým množstvím predátorů, kteří si neváhají zpestřit jídelníček kouskem lidského masa. Sibiř byla obdoba toho, kdyby měl Severní pól dítě s Mordorem z Pána prstenů. Tenhle flek tvoří 80 % velikosti Ruska, ale měl jen 30 % jeho obyvatel. Takto velký nepoměr mezi velikostí země a populací je díky tomu, že člověk není úplně stavěný na prostředí, kde jsou průměrné roční teploty -5°C a kde Vám medvědi a tygři trhají šaty hned, jakmile vylezete ze své poctivě postavené chatrče. Dá se bez pochyb říci, že lidé, kteří před Druhou světovou válkou žili na Sibiři, patřili mezi ty nejtvrdší vojáky, kteří sloužili v Rudé armádě.

Vasilij Zajcev, tak jako mnoho jiných, opustil domov a přidal se k Sovětské armádě do války, která byla v jeho domovině označována jako "Velká vlastenecká válka". Byl, jako velké množství jeho komunistických přátel, ochotný bránit svou vlast proti útokům Němců a proti ideologii Adolfa Hitlera. Ne všechno šlo podle jeho plánu... Místo kosení Nacistů za pomoci kulometu ve věži tanku T-34, Zajcev zpočátku pracoval na lodi jako zapisovatel pro sovětské námořnictvo. Takhle to ale nebylo dlouho a Vasilij zažádal o službu na frontě. Jeho přáním byla účast při obraně Stalingradu, kriticky důležitého města u řeky Volhy a také místa, kde probíhaly ty nejkrvavější boje mezi Nacisty a Sověty.

Tahle žádost by Vám měla napovědět, jaký tvrďák vlastně Zajcev doopravdy byl, když zažádal o převelení z poměrně bezpečného, teplého místa u stolu do nejkrvavějšího pekla na celé východní frontě. Jen pro doplnění, během osmi měsíců zahynuly v bojích u Stalingradu více než dva miliony lidí, což je téměř dvojnásobný počet obyvatel Prahy. Tenhle chlapík do toho šel DOBROVOLNĚ.

Vojna není kojná

Jak se postupně zvyšoval počet jeho potvrzených zabití, sovětské vrchní velení rozhodlo, že je potřeba vycvičit více odstřelovačů v umění lovu na tu nejnebezpečnější zvěř, na Němce. Zajcevova první škola byla přímo v srdci města, kde byl v jeho výuce malý kádr mužů a žen, ze kterých se postupně vytrénovala odstřelovačská "smetánka". Údajně měl i poměr se svou žačkou, která se jmenovala Tania Chernova.

Zajcevova škola nebyla žádná slast, každá chyba byla po zásluze potrestána a chyba v "domácím úkole" často znamenala smrt. Jednou Vasilij nakázal svým studentům, aby bez pohybu seděli ve zničeném skladu po celý den a sledovali nepřátelský pohyb. Po několika hodinách jeden z netrpělivých odstřelovačů zahájil palbu na německé pozice. Nepřátelští vojáci zareagovali rychle a povolali dělostřeleckou podporu, která zabila dobrou polovinu ukrytých ruských sniperů.

Náročný trénink se ovšem vyplatil. Ti, kteří přežili, byli elitou, která způsobovala Němcům velké problémy. Po nějaké době bylo i pouhé vystrčení hlavy z krytu nanejvýš stresující událostí pro každého německého pěšáka. Vasilij mezitím pokračoval ve svém běsnění a jeho jméno získávalo zvuk pro obě strany. Sověty byl využit k propagandistickým účelům, zatímco pro Němce byl zosobněním stalingradského anděla smrti. Všeobecně se předpokládá, že Zajcev a jeho odstřelovači zastřelili několik tisíc vojáků a odstřelovačů. Stalingradští obránci drželi linie a německá armáda byla nakonec částečně vytlačena a částečně obklíčena v centru, kde se později vzdala. Pak už to šlo pro Němce na východní frontě z kopce a byli nuceni zůstat v defenzivě.

Ani Zajcevovi se ovšem zranění nevyhnulo, v lednu roku 1943 byl zasažen minometem a načas oslepen. Zrak mu navrátil po operaci slavný specialista, profesor Filatov. Po vyléčení pokračoval se sovětskou armádou prakticky až do Berlína. Dosáhl hodnosti kapitána a bylo mu uděleno velké množství ocenění, jako byla zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu, řád Lenina atd.

Po válce žil Zajcev v Kyjevě, kde vystudoval textilní univerzitu a nakonec  se stal ředitelem továrny na textilie. Vasilij zemřel v roce 1991 a byl pohřben Kyjevě, navzdory jeho přání, aby byl pochován ve Stalingradu, městě za které tak statečně bojoval. Jeho poslední přání se mu splnilo při 63. výročí bitvy o Stalingrad, jeho hrob byl za plných vojenských poct přestěhován do Volgogradu (přejmenovaný Stalingrad). Jeho puška je dodnes k vidění v muzeu obrany Stalingradu.


Další články

Jak mormonský pilot vykouzlil vánoční atmosféru pomocí fondánu

Prožít Vánoce v německém zajateckém táboře je samo o sobě natolik smutné, že nás z těch představ sotva něco vytrhne. A přesto... Dojemný příběh poručíka Terryho nám ukazuje, že i v nejtemnějších

Malé vánoční příměří roku 1944

Za druhé světové války nedošlo k žádnému velkému příměří jako o Vánocích roku 1914. Tenkrát tisíce francouzských, německých a britských vojáků opustili své zákopy a setkali se v „zemi nikoho”, aby si

Vznik československého letectva: Příběh odboje a vzletu

Letos v říjnu uplyne 105 let od vzniku československého letectva. Podle historiků datujeme jeho začátek k 30. říjnu 1918, kdy důstojníci rakousko-uherské armády ustanovili v P

Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh

„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo o

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?