Dobré ráno, soudruhu!!! Velikonoční neděle, 2. dubna roku 1972. Kapitán John Ripley byl umístěn v...

Dobré ráno, soudruhu!!!

Velikonoční neděle, 2. dubna roku 1972. Kapitán John Ripley byl umístěn v malé jihovietnamské vesničce Dong Ha na jižním břehu řeky Cua Viet. Tohle místo bylo pár mil od fronty a Ripley, jako starší důstojník americké armády, měl na starost zhruba 600 nováčků Jihovietnamců. Jeho úkol byl jednoduchý, měl vycvičit novice do bitvy a pak očekávat další úkoly.

Dovedete si tedy asi představit překvapení kapitána Ripleye, když se ráno podíval na druhou stranu řeky Cua Viet a tam viděl obrněnou divizi Severního Vietnamu v plné síle a připravující se na útok. Dvacet tisíc vycvičených bojovníků s AK-47, RPG a minomety. Dvě stě nových tanků T-54 sovětské výroby, nepočítaně APC a hromada samohybných protiletadlových děl. Tomu se říká špatné probuzení do jinak hezkého dne.

Jediná věc, která překážela téhle bandě v zlikvidování demokracie v provincii Quang Tri, bylo 200 metrů solidního betonu a oceli v podobě mostu.

Ostrej start

Miny, dělostřelecké granáty, tankové granáty a RPG začaly trhat americkou stranu řeky na kusy. S kulkami, co mu svištěly kolem uší, kapitán Ripley okamžitě navázal rádiový kontakt s nadřízeným a požadoval leteckou podporu, která by zlikvidovala most a ušetřila mu práci s obrněnou divizí, která měla víc vozidel, než on vojáků. Žádost byla zamítnuta. V okolí mostu byla příliš silná protiletadlová obrana. Co bylo horší, tenhle úder nedopadl jen na provincii Quanf Tri, byla to jen součást masivního úderu na všech frontách, největší od ofenzivy Tet.

Krčící se před výbuchy min, Ripley vyrazil za svým nadřízeným s požadavkem, jestli může na most osobně nastavit výbušniny a zabránit tak nepřátelskému postupu. Jeho nařízený tuto žádost odvysílal skrze rádio, ale odpověď byla opět odmítavá. Prý příliš nebezpečná akce. Prý příliš malá šance na přežití. Zakopej se, mariňáku, a připrav se na krvavý boj do posledního muže, který potrvá tak 10 minut, než se přes tebe převalí vlna tanků.

Velící důstojník zavěsil a podíval se přímo do očí odhodlaného kapitána. Ripley pohled opětoval a zopakoval svou žádost. „Dejte mi šanci, já to zvládnu. Víte, že jsme v p*deli, pokud ten most do dvou hodin nevyletí do luftu.“ Velící chvíli koukal na tu masu palebné síly, kterou dali nepřátelé dohromady, povzdechl si a řekl: „OK“. Věděl, že posílá Johna na smrt, ale obětovat tohoto muže na nemožné misi byla jediná šance, jak udržet svou pozici.

Ripley vyběhl zpět do výbuchy poničené základny, nacpal si do vaků 18 kg TNT, připnul si je na tělo, doběhl k mostu a začal po ocelových traverzách ručkovat pod mostem, aby mohl položit výbušniny na odpal.

Drsňák Ripley

Nikdo nikdy nepochyboval, že John Ripley není jeden z nejostřejších a nejtvrdších mariňáků, který kdy americká armáda vyprodukovala. Námořní akademii absolvoval v roce 1962 a ve Vietnamu bojoval prakticky od samého začátku. Za zásluhy dostal taky hezkou řádku ocenění: dvě bronzové hvězdy, jednu stříbrnou a purpurové srdce.

Stříbrnou hvězdu dostal 21. srpna roku 1967. Tehdy vedl četu, se kterou měl posílit jednotky na frontě. Během přesunu se jeho jednotka dostala do palby z obou stran silnice. Navzdory panice, kulometné palbě, střelám z RPG a kulce v noze, Ripley vyskočil ze svého trucku, zaběhl k blízkému samohybnému protiletadlovému kanónu, skočil za těžký kulomet a vedl palbu proti nepříteli v džungli. Jakmile poprvé zahlédl nepřítele, nařídil obsluze, aby sklonila dva 40mm BOFORY proti nepříteli a zahájili palbu. Následující tři hodiny Ripley formoval obranný perimetr a vysílal souřadnice pro vzdušnou podporu a dělostřelectvo.

To se ale stalo pět let před nyní popisovanými událostmi. Během té doby stihl pracovat s těmi nejlepšími, jako byli průzkumníci od mariňáků, britskými speciálními silami a s Rangers. Ripley je dodnes jediný člen americké námořní pěchoty, který je v síni slávy Rangerů.

To, co ale dokázal u mostu přes řeku Cua Viet ho posunulo z „hrdiny Vietnamu“ na „nejvostřejšího tvrďáka všech dob“.

TNT opice

Po tři hodiny kapitán John Ripley ručkoval po ocelových traverzách po 200 dlouhém mostě u Dong Ha. Zvládl to, ačkoli k sobě měl připoutaných 18 kg výbušnin a stříleli po něm snipeři a pěšáci s AK-47, jejichž kulky se odrážely od traverz a hvízdaly mu kolem uší. Když se dostal na místo, kde si myslel, že má být TNT položeno, vměstnal se mezi nosníky, připravil výbušniny a natáhl spojovací drát. Představte si, jak těžký je jen někde viset na rukách… Ta bolest ve svalech a prstech, nejistota, jestli se udržíte další minutu na traverze… Tenhle chlapík to zvládl po tři hodiny s 18 kg náloží na zádech a stovkami vojáků, kteří se ho snažili střelbou sundat a zabít. John věděl, že jediné uklouznutí znamená sešup do vody, kde, pokud by pád vůbec přežil, by ho strhl proud a následně by byl pravděpodobně zajat a popraven. Selhání by znamenalo, že 200 tanků T-54 by přejelo přes most a zlikvidovalo vše, co by na druhé straně stálo v cestě.

 

Tenhle chlap byl kombinace Ninji a MacGyvera.

Celkem pět cest dopředu a dozadu bylo potřeba na propojení všech výbušnin, které byly položeny na mostě diagonálně. Diagonálně proto, protože se Ripley obával, že kdyby byly položeny v přímce, most by to mohl ustát a následky by byly katastrofální. Na své páté cestě John položil výbušniny nejblíže k nepříteli, nastavil časovač na 30 min (ačkoli byl přesvědčen, že 30 min by mu nemuselo stačit) a ručkoval naposledy po mostě směrem k přátelským liniím. Navzdory všem předpokladům se dostal na svůj břeh, seskočil a rozběhl se směrem ke své základně. Během jeho cesty most explodoval a výbuch ho odfoukl pár metrů od místa, kde stál. Když se kouř vyčistil, John spatřil, jak se celý most sesypal jako domeček z karet… Vytáhl v klidu rádio a vyslal koordináty pro dělostřelectvo, které začalo granáty bušit do nepřítele, který uvízl na druhé straně břehu bez možnosti postupu.

Hrdina

Akce kapitána Johna Ripleye v podstatě zabránila celé divizi nepřátelských sil v dobití provincie. Tento skutek byl tak neuvěřitelný, že na americké námořní akademii je celé diorama, které ho znázorňuje během ručkování na traverzách. Jeho práce ale nebyla u konce… Ripley zůstal u břehu řeky po celé tři dny, kdy pomáhal vojákům jižního Vietnamu odrážet jakékoli útoky ze strany severu.

Spojené státy z Vietnamu odešly rok po této události, ale John Ripley zůstal ve službě až roku 1992, kdy odešel do důchodu s hodností plukovníka. Zemřel v roce 2008 ve věku 69 let.


Další články

Jak mormonský pilot vykouzlil vánoční atmosféru pomocí fondánu

Prožít Vánoce v německém zajateckém táboře je samo o sobě natolik smutné, že nás z těch představ sotva něco vytrhne. A přesto... Dojemný příběh poručíka Terryho nám ukazuje, že i v nejtemnějších

Malé vánoční příměří roku 1944

Za druhé světové války nedošlo k žádnému velkému příměří jako o Vánocích roku 1914. Tenkrát tisíce francouzských, německých a britských vojáků opustili své zákopy a setkali se v „zemi nikoho”, aby si

Vznik československého letectva: Příběh odboje a vzletu

Letos v říjnu uplyne 105 let od vzniku československého letectva. Podle historiků datujeme jeho začátek k 30. říjnu 1918, kdy důstojníci rakousko-uherské armády ustanovili v P

Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh

„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo o

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?