Dobré ráno, soudruhu!!!
Velikonoční neděle, 2. dubna roku 1972. Kapitán John Ripley byl umístěn v malé jihovietnamské vesničce Dong Ha na jižním břehu řeky Cua Viet. Tohle místo bylo pár mil od fronty a Ripley, jako starší důstojník americké armády, měl na starost zhruba 600 nováčků Jihovietnamců. Jeho úkol byl jednoduchý, měl vycvičit novice do bitvy a pak očekávat další úkoly.
Dovedete si tedy asi představit překvapení kapitána Ripleye, když se ráno podíval na druhou stranu řeky Cua Viet a tam viděl obrněnou divizi Severního Vietnamu v plné síle a připravující se na útok. Dvacet tisíc vycvičených bojovníků s AK-47, RPG a minomety. Dvě stě nových tanků T-54 sovětské výroby, nepočítaně APC a hromada samohybných protiletadlových děl. Tomu se říká špatné probuzení do jinak hezkého dne.
Jediná věc, která překážela téhle bandě v zlikvidování demokracie v provincii Quang Tri, bylo 200 metrů solidního betonu a oceli v podobě mostu.