ZPRAVODAJ

Zhruba uprostřed Nevadské pouště je prašná, neoznačená cesta, která vede přímo k přední bráně slavné Oblasti 51. Chráněná je pouhým drátěným plotem, závorou a odrazujícím značením. Člověk by si i myslel, že jedna z nejtajemnějších a nejvíc utajovaných základen ve Spojených státech amerických by měla mít daleko silnější ochranu. Zdání ale klame, překročíte hranici a jste okamžitě pozorováni…

Za bránou sledují kamery všechno. Na vzdálených kopcích se i čas od času dá zahlédnout bílý pick-up se zatmavenými skly, který má dokonalý přehled na krajinu pod sebou. Místní obyvatelé dokonce tvrdí, že vojáci ze základny znají každou pouštní želvu nebo králíka, který překročí hranice. Ostatní tvrdí, že v okolí jsou rozmístěny citlivé pohybové senzory.

Co se děje uvnitř základny je už desítky let předmětem divokých spekulací. Mezi ty široce rozšířené (i díky filmům) patří kupříkladu zkazky ohledně mimozemšťanů, kteří jsou vězněni americkou vládou. Další „báje“ je ohledně známého Roswellského incidentu z roku 1947, kdy domnělé UFO mělo být ve skutečnosti Sovětské letadlo pilotované mutovanými trpaslíky a jehož vrak je uskladněn v nějakém z hangárů. Třetí známý příběh se týkal zfalšovaného natáčení amerických astronautů v roce 1969 na měsíci.

Navzdory všem mýtům a legendám je jisté, že Oblast 51 je skutečná a v provozu. I když tam s největší pravděpodobností nejsou mimozemšťané ani mutovaní trpaslíci, něco tajného se uvnitř bezpochyby děje a pouze několik vyvolených má přístup k informacím ohledně dění v Nevadské poušti. Jeden z předních historiků, Peter Merlin, který se zabývá výzkumem Oblasti 51 tvrdí: „Čím více tajemství ohledně základny, tím větší je zájem veřejnosti.“

Počátek základny

Počátek Oblasti 51 je přímo spjatý s vývojem špionážního letounu U-2. Po Druhé světové válce spustil Sovětský svaz železnou oponu okolo své země a velké části východního bloku, což vytvořilo ve zbytku světa informační vakuum. Když v roce 1950 podpořili Sověti invazi Severní Koreje do Jižní Koreje, bylo jasné, že Kreml bude agresivně rozšiřovat sféru svého vlivu. Amerika, poučená z překvapivého útoku Japonska, začala projevovat zájem o sovětskou technologii, armádu a její pohnutky.

Na začátku šedesátých let bylo běžné, že americké námořnictvo a letectvo vysílalo množství nízko letících průzkumných letadel, které ovšem byly v neustálém ohrožení. Proto v listopadu roku 1954 schválil prezident Eisenhower tajný vývoj nové generace špionážních letounů označených jako U-2, které byly díky své mimořádně vysoké letové hladině špatně zasažitelné protivzdušnou obranou. Jedním z prvních rozkazů bylo vyhledání odlehlého místa, kde mohlo být prováděno testování techniky a trénink pilotů. Toto místo bylo zakrátko nalezeno a nacházelo se v jižní části Nevadské pouště, poblíž místa známého jako Groom Lake, které bylo dříve využíváno k cvičné střelbě. Toto místo se stalo novou, přísně tajnou základnou, která později vešla ve známost jako Oblast 51.

Zrození záhady

Testování U-2 bylo zahájeno v létě roku 1955 a ihned poté se z okolí začaly linout zprávy o neidentifikovatelných létajících objektech zahlédnutých na obloze. Zprávy, které byly odtajněny v roce 1992 jasně ukazují, proč tomu tak bylo… Většina těchto zpráv byla od pilotů komerčních letů, kteří do té doby nikdy neviděli letoun v takových výškách. Dnes běžně dopravní letadla dosahují výšky nad 12 km, ale kolem roku 1955 to ovšem bylo „pouhých“ 6 km. Maximální dostup U-2 přesahoval 18 km, proto není divu, že piloti civilních linek považovali špionážní letouny za UFO.

Vrchní představitelé letectva pochopitelně o experimentech věděli, ale protože byli vázáni mlčenlivostí, obvyklým krycím vysvětlením byly přírodní úkazy popřípadě výzkum počasí.

To je technologie ze Země!

Operace U-2 na konci šedesátých let skončily, ale mnoho jiných letounů a testů proběhlo během let v Oblasti 51. Kupříkladu program A-12, Bird of Prey, F-117A a nebo TACIT BLUE. Další odtajněný dokument zmiňoval i projekt Have Doughnut, který měl za cíl zkoumat ukořistěné sovětské Migy. Vzdušný prostor nad základnou byl využit k vzdušným soubojům moderních sovětských letounů proti americkým. Hlavním poznatkem bylo, že sovětské stroje jsou lepší v manévrovacím boji, ale v rychlosti a výkonu nedokázaly držet krok. Je otázka, jestli tento projekt nepokračuje i dnes, jen místo Mig-17 a Mig-21 létají proti americkým protějškům Mig-29 či SU-27.

Konspirační teorie ovšem za celou dobu existence Oblasti 51 získávaly na síle, obzvlášť po roce 1989, kdy Bob Lazar v inteview pro lokální noviny tvrdil, že během práce na základně viděl mimozemšťany a pomáhal s výzkumem vesmírných lodí. Veřejnost to povětšinou označila za „kachnu“ a Peter Merlin, který mluvil s několika zaměstnanci základny tlumočil jejich znechucení: „Většina inženýrů je uražených, protože se podíleli na konstrukci letadel, kteá jsou nakonec považována za mimozemská. Je to technologie ze Země a výsledek tvrdé práce amerických vědců a techniků!“

Kde je pravda?

V současnosti je Oblast 51 stále využívána. Podle Google Earth se v průběhu let poměrně dost rozrostla a pravděpodobně poroste i dál. Každé ráno je prý možné zahlédnout světla, která se pohybují nahoru a dolů, což jsou s největší pravděpodobností letouny přivážející pracovníky z letiště v Los Angeles.

A co se děje v tuto chvíli v nejtajnější vojenské základně v Americe? Nikdo neví nic jistě. Experti se shodují, že nejpravděpodobnější bude výzkum a vývoj pokročilých zbraňových systémů, testování energetických zbraní a vojenských dronů.

Většina příběhů ohledně Oblasti 51 jsou pouhé zkazky zanechané jedinci s dobrou představivostí, což ovšem lidi neodrazuje od překonávání plotů a zkoušení, co vše si můžou dovolit. Pokud se někdy dostanete do Nevadské pouště, vyvarujte se překročení hranic, trestem mohou být pokuty a pobyt ve vězení (nebo Vás unesou mimozemšťané a Sovětští trpaslíci).