ZPRAVODAJ

Jestli někdo nenáviděl Nácky, byl to Lewis Millet. Tenhle chlapík tak nesnášel Hitlera a jeho bandu poskoků, že v roce 1940 opustil vysokou školu a zapsal se do armády, aby Führerovi ukázal, že zahrávat si se svobodou a demokracií je ten nejtupější nápad v jeho životě. Problém byl, že tehdy v roce 1940 měli Amíci poměrně striktní politiku ohledně intervencí v Evropě a prezident Roosevelt hýřil proslovy typu "sorry pánové, do války proti Náckům fakt nejdem" (ačkoli si to bezpochyby zaslouží). Bohužel pro strýčka Adolfa, Lewis Millet neměl zájem řídit se takovými "kravinami". Když viděl, že se jeho drahá armáda nechystá kopat Německo do zadnice, dezertoval z armády, stopem přejel hranice do Kanady a přidal se do tamní armády. Kanaďani se ho ujali a vytrénovali ho ve střelbě, palbě na letadla a naučili ho ovládat radarové systémy předtím, než ho odeslali do Londýna, který byl tenkrát tak trochu sužovaný nálety bombardérů.

V roce 41 několik tun japonských torpéd konečně přesvědčilo Ameriku, aby pomohla vymlátit špatný nápady z mocností osy. Milletovi přišlo jako dobrej nápad se nechat odvézt zpět do Ameriky, odkud byl společně s první obrněnou divizí poslán bojovat s Rommelovou Afrikakorps do severní Afriky. Netrvalo to dlouho, a Millet nafasoval svoje první ocenění, a to bronzovou hvězdu za to, že se mu podařilo nad poušít sestřelit nízko letící Bf-109. Bylo to asi tak, že když Millet letoun spatřil při nízkém letu, skočil za kulomet nedaleko stojícího polopásáku a nějak umístil kulku do lebečního prostoru nebohého pilota letícího asi 500 km/h. O pár dní později Millet nafasoval stříbrnou hvězdu za to, že skočil do hořícího polopásáku, odvezl ho od spolubojovníků a pak těsně před výbuchem vyskočil. Po tomhle výkonu by zbledl závistí i Sylvester Stallone.

V Itálii, když už byl Millet seržant, jeho nadřízení zjistili, že v jednu chvíli dezertoval z armády. Stanul před vojenským soudem a byl uznán vinným, ale díky svým činům byl propušten od soudu jen s pokutou 52 dolarů a s hláškou "Ať už se to prosím nikdy nestane...". Asi aby ukázali, že se vlastně nic moc nestalo, ho nadřízení o pár týdnů později povýšili na poručíka. Millet byl pak známý hláškou, že je jedinej maník, kterej se po usvědčení z dezerce vyšvihl na hodnost plukovníka. Koneckonců, když člověk opustí armádu, protože z jeho pohledu málo bojuje, je to známka pořádnýho tvrďáctví.

Druhá válka pro Milletta nebyla to pravý ořechový, protože když začal chaos korejského konfliktu v padesátých letech minulého století, měl dost paliva ve svojí nádrži na*ranosti. To během Korejské války získal za své činy Medaili cti (Medal of Honor), a to během velení rotě E, která zase patřila k 27. regimentu americké armády...

Jednoho dne, během prudkých bojů v Koreji, Millett a jeho muži narazili na dokumenty, které v činštině tvrdily, že Američani jsou srábci, kteří se bojí chladné oceli a bojů muže proti muži. Tohle pochopitelně poněkud "nazlobilo" Milletta, který nejspíš překousl pušku vedví a rozhodl se nepříteli ukázat, jak moc se boje na blízko bojí. Netrvalo to dlouho a Millett dostal svou šanci. Během bojů o Hill 180 se první četa roty E dostala pod prudkou palbu severokorejských a čínských kulometů, protitankových zbraní a dalších ne příliš příjemných prodtředků na zabíjení. Millett okamžitě zhodnotil situaci, nařídil připevnění bajonetů k hlavním pušek a osobně vyvedl druhou a třetí četu svých mužů do útoku napříč rýžovým polem k sněhem pokrytému kopci, kde se ukrýval nepřítel. Ukázalo se, že v bunkrech na vrcholku je zakopáno asi 200 vojáků... Millett v čele útoku skočil do pozic nepřítele jako pošahaná verze filmového Ramba a během několika okamžiků odpravil bajonetem dva Korejce a pár dalších omráčil pažbou pušky, zatímco na všechny strany házel granáty a křičel povzbuzující věty pro své muže. Někdy během intenzivního boje byl zraněn šrapnelem z granátu, ale něco tak banálního, jako je rozžhavený kus železa, nemohlo napumpovaného kapitána zpomalit při likvidaci nepřítele. Lewis opakovaně odmítal evakuaci během dobívání kopce a po celou dobu povzbuzoval své muže k boji. Během dobívání Hill 180 bylo zabito celkem 47 Korejců bylo zabito (18 bajonetem) a ostatní stáhli ocas a ustoupili před rozzuřeným kapitánem a jeho muži. První četa byla touhle akcí zachráněna a utrpěla minimální ztráty.

Dá se přinejmenším prohlásit, že tahle akce byla odvážná, až napůl šílená. Pro Lewise Milletta to bylo ale asi příjemné, že si to později v podobném scénáři zopakoval a nafasoval další ocenění do své sbírky. Ta druhá akce je v Americe všeobecně známá jako poslední bajonetový útok v americké historii, čemuž se dá i rozumět. Málokdo je natolik šílený, aby nařídil připevnění bajonetů a zaútočil proti linii ježící se automatickými zbraněmi.

Po Korejské válce dokončil Lewis Millett trénink u Rangers a založil proslulou školu na výcvik průzkumných týmů Commandos ve Vietnamu. Po celou dobu Vietnamské války sloužil v armádě a do důchodu šel s hodností plukovníka. Zemřel na selhání srdce dne 14. listopadu roku 2009 ve věku požehnaných 89 let.