Když finanční problémy donutily Ursulu Graham Bower k opuštění školy a také jejího snu o studiu antropologie na Oxfordu, zareagovala tak, jak to dokáže tvrďák: přestěhovala se do džungle jihovýchodní Asie k tehdy relativně neznámému kmenu válečníků, kteří žili po generace v jednom z nejtvrdších klimat na Zemi...

Když finanční problémy donutily Ursulu Graham Bower k opuštění školy a také jejího snu o studiu antropologie na Oxfordu, zareagovala tak, jak to dokáže tvrďák: přestěhovala se do džungle jihovýchodní Asie k tehdy relativně neznámému kmenu válečníků, kteří žili po generace v jednom z nejtvrdších klimat na Zemi. Učinila z nich své přátele, žila s nimi dlouhé roky, studovala jejich kulturu, jazyk, umění a společnost, přičemž dokumentovala vše, co jí přišlo pod ruku až se nakonec stala přední světovou antropoložkou.

To, co ovšem původně neplánovala, byla cesta, při níž nakonec musela popadnout samopal a vést svůj kmen bojovníků do jedné z nejbrutálnějších vojenských kampaní během Druhé světové války.

Toto je příběh Ursuly Graham Bower, Královny Nag.

Ursula se narodila v květnu roku 1914 jako dcera Johna Grahama Bowera, námořního veterána První světové války. Vyrostla v anglickém Brightonu a už odmala se učila střílet z různých zbraní. Nejprve z malé pušky, později z brokovnice a nakonec z klasického Lee-Enfielda. Po tom, co se naučila bojovat, střílet a poskytovat první pomoc, musela Ursula čelit té prozatím nejnáročnější zkoušce - dámské škole, kde děvčata musela nosit knihy na hlavě a byla bita pravítkem přes ledviny, když správně neocitovala učivo z paměti během šití korzetu. Ursula se během studia zamilovala do antropologie a hýčkala v sobě sen o studiu oboru v Oxfordu. Tenhle sen byl bohužel zničen díky rozvodu rodičů a následnému nedostatku peněz.

Její otec se zanedlouho znovu oženil a celá rodina se přesunula do Kanady. Ursula přesto v roce 1937 získala možnost praktikovat svůj milovaný obor... Na dovolené na ostrově Skye se spřátelila s dívkou Abby, jejíž bratr sloužil jako pilot v tehdy britské Indii. Slovo dalo slovo a Ursula byla na cestě do "neznáma".

Britská část Indie pro Ursulu moc neznamenala, ale jakmile se dostala na venkov, okamžitě se zamilovala do přírodních krás, klimatu a lidí. Hlavně tedy lidí z kmenů Naga.  Nagyové na sobě nosili pestrobarevné oděvy, měli promyšlené tance a silnou kmenovou komunitu. Okolí navíc skrývalo velké množství dobrodružství a každý kmen měl svého šamana, který tvrdil, že praktikuje černou magii a prováděl zvířecí rituální oběti. Takové věci nejenže Ursulu fascinovaly, ale přímo v ní zažehly vášeň pro poznání Indie.

Poté, co se vrátila z této "dovolené", Ursula během takzvané Podivné války (Phoney War) získala práci jako řidič ambulance. Později během roku 1939 získala speciální povolení vrátit se do Indie a studovat lid z kmene Naga. 

Ursula dorazila na místo vyzbrojená pouze fotoaparátem, batohem plným filmů a okamžitě se snažila začlenit do společnosti kmene. Naučila se jejich jazyk, jejich tance, vařila jejich pokrmy, rybařila s nimi a dodržovala jejich zákony i zvyky. Na oplátku je učila základy medicíny, pomáhala s léčením nemocných a dokázala zajistit medicínu i jídlo od britské vlády, zatímco vše dokumentovala fotografiemi, rozhovory, nákresy i zápisky. Zpočátku to bylo opravdu těžké, přece jen, lidé Nagy nebyli zvyklí na cizince a bylo u nich špatným znamením, přijmout pokrm uvařený ze zvěře, kterou zabila žena. Jak později vzpomínala, pro lidi Nagy nakonec nebyla tak úplně ženou, takže byla nakonec přijata.

Následující tři roky strávila životem mezi Nagyami, zaznamenala tisíce fotografií a zachycovala jejich kulturu, zatímco v okolním světě zuřila válka, která hrozila, že je pohltí... 

Japonská císařská armáda vtrhla do Barmy v roce 1942. Dokázala zatlačit Brity a blížila se skrze džungli vstříc Indii. Jejím cílem bylo odříznout Indii od Číny, což by Japonsku umožnilo jednodušeji dobít Čínu a v Indii iniciovat povstání nacionalistů proti Británii. Nagyové, lidé, kteří stále lovili zvěř pomocí luků a kteří si přáli zůstat zcela mimo dění, se najednou ocitli na frontě mezi rychle postupujícími Japonci a poslední obrannou linií britského impéria v Asii.

Ursula samozřejmě věděla, na jaké straně konfliktu stojí, ale nebylo jednoduché přesvědčit lidi z kmene, aby se do války přidali. Postupně se setkala se všemi kmenovými vůdci a přesvědčila je, že bojem proti Japoncům mohou mnoho získat. Po jejich souhlasu okamžitě zorganizovala nejlepší válečníky do malých oddílů, které se potichu pohybovaly skrze barmskou džungli, zaznamenávaly nepřátelské jednotky a ty pak hlásily britskému vrchnímu velení. Byl to takový malý zázrak, že žena vedla "jednotku" kmenových válečníků, jejichž lid ani ženám nedovolovat nosit jakékoli zbraně. Přesto to skvěle fungovalo. Ursula dokázala Britům zajistit stálé zásobování, ačkoli měla k dispozici 150 mužů, jeden Lee-Enfield, jeden .38 automat, jednu brokovnici a asi 70 mušket, které jakoby vypadly z války o nezávislost. Tento malý oddíl dokázal pokrýt cca 1300 kilometrů džungle, což je téměř neuvěřitelné...

Když se britské velení doslechlo o tom, co se děje, okamžitě toho využilo. Ursula byla předvolána před místního velitele generála Williama Slima, který si ji okamžitě oblíbil a celé její jednotce dal označení "Bower force". Zakrátko jí byl schopen dodat více zbraní, munice, zdravotnických potřeb, rádio a vyslal ji s úkolem hledat a napadat japonské jednotky, kde to jen jde. Ursula se vrátila k Nagům a začala s nimi pracovat na složitém systému skrytých cest, tunelů, pozorovatelen a zákopů. Osobně vedla své jednotky do boje, přepadala japonské hlídky, osvobozovala vězně a převáděla sestřelené piloty zpět do přátelských linií. Jeden den nakládala barmské uprchlíky do vlaků mířících do Indie, druhý den zaznamenávala japonské pozice do mapy pro dělostřelce. Byla v kontaktu s agenty MI6, dodávala nepřátelům falešné zprávy a jednou dokonce jeden z jejích mužů ukradl celý nepřátelský bojový plán. Stala se nakonec tak slavnou, že Američané o ní vydali celý komiks nazvaný Královna džungle (The Jungle Queen) a Japonci na ní zase vypsali opravdu tučnou odměnu.

Zlom pro Ursulu přišel v roce 1944, kdy vedla záchrannou misi v džungli. Skupina britských partyzánů byla odříznuta za japonskými liniemi a její jednotka byla povolána na záchranu. Spolu se svými muži je dokázala vysledovat, prostřílet se k nim a nakonec je vysvobodit z obklíčení. Tato britská jednotka byla vedena majorem Timem Bettsem, který byl shodou okolností známý ornitolog, který původně katalogizoval lokální ptáky a motýly pro Bombajskou společnost přírodovědců. Ursula a Tim, antropoložka a ornitolog si prakticky okamžitě padli do oka...

Betts byl zraněný, přesto se chtěl se svými muži přesunout k městu Kohima. Ačkoli to není úplně známé, boj u Kohimy byl takový poslední zoufalý odpor Britů v Barmě. Přečísleni, pod útokem z téměř všech stran, se obránci Kohimy drželi zuby nehty v boji, ve kterém se bojovalo na tak krátkou vzdálenost, že si muži mohli navzájem házet do zákopů granáty. Britská prohra by Japonsku dala kontrolu nad hranicemi, což by odřízlo čínské partyzány od zásob a jakékoli pomoci a zároveň by to Japoncům dalo přímou cestu do srdce Indie. Bitva o Kohimu je jednou z nejdůležitějších bitev, o kterých jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.

A japonské pozice, pohyb jednotek, čerstvé zprávy, to všechno zprostředkovávala Ursula Graham Bower a její muži z kmenu Naga.

Kohima se nakonec udržela a Japonci byli poraženi. Ursula a Tim se shledali a šťastný pár měl o pár měsíců později tradiční svatbu ve stylu kmene Naga (následovanou klasickou britskou svatbou). Britská Indie odrazila úder a Ursula v roce 1944 publikovala její výzkum lokálních kmenů, plus napsala o tomto tématu tři knihy. Později obdržela medaili Lawrence z Arábie za její výzkum a Řád britského impéria za její účast ve válce. Ursula a Tim se po válce přestěhovali do Keni, kde si zařídili kávovou plantáž. Když v Keni později vypukla občanská válka, pár se přestěhoval na Hebridy, kde vychovali dvě dcery. Jedna napsala hru o životě Ursuly a druhá se stala historičkou v Sydney, kde napsala tři knihy o Hedvábné stezce. Ursula zemřela v roce 1988 ve věku 74 let.

Čest její památce!


Další články

Jak mormonský pilot vykouzlil vánoční atmosféru pomocí fondánu

Prožít Vánoce v německém zajateckém táboře je samo o sobě natolik smutné, že nás z těch představ sotva něco vytrhne. A přesto... Dojemný příběh poručíka Terryho nám ukazuje, že i v nejtemnějších

Malé vánoční příměří roku 1944

Za druhé světové války nedošlo k žádnému velkému příměří jako o Vánocích roku 1914. Tenkrát tisíce francouzských, německých a britských vojáků opustili své zákopy a setkali se v „zemi nikoho”, aby si

Vznik československého letectva: Příběh odboje a vzletu

Letos v říjnu uplyne 105 let od vzniku československého letectva. Podle historiků datujeme jeho začátek k 30. říjnu 1918, kdy důstojníci rakousko-uherské armády ustanovili v P

Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh

„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo o

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?