ZPRAVODAJ

Mig-25, známý pod kódovým označením Foxbat, je jedním z nejzajímavějších a tenkrát nejméně pochopených letounů Studené války. Měl sloužit (a sloužil) jako záchytný letoun, jehož úkolem bylo ničení amerických nadzvukových bombardérů a špionážních letadel, stejně jako průzkum a v menší míře podpora pozemních jednotek.

Foxbat se nakonec stal i cenným vývozním artiklem a svou cestu si našel do mnoha armád napříč celým světem. Neméně působivá je i jeho bojová bilance, letoun sloužil například v občanské válce v Sýrii, bojoval nad Egyptem, ve válce Íránu a Iráku, v Perském zálivu a Lybijské občanské válce.

Mig-25 byl v mnoha ohledech pozoruhodný letoun. Jeho maximální rychlost dosahovala až trojnásobku rychlosti zvuku a jeho dostup byl v té době nevídaný. Skvělé parametry byly patrné dokonce už u prvních prototypů z roku 1965, které lámaly jeden světový rekord za druhým.

Ačkoli prokazoval skvělé výkony, Foxbat měl celou řadu vážných problémů. Jeho obratnost v nízkých výškách byla opravdu špatná. Letoun byl extrémně těžký, a to hlavně kvůli nikl ocelové slitině, která byla při stavbě použita.

Foxbat dokázal létat rychlostí až Mach 3,2. Problémem bylo to, že při této rychlosti již docházelo k permanentnímu poškození motoru, takže v reálu se létalo jen Mach 2,8. První modely také postrádaly pokročilý zaměřovací radar, což je u záchytného stíhače poměrně problematické.

Zápory letounu ovšem nebyly západu poměrně dlouho známé a vše se vyjasnilo, až když v září roku 1976 utekl sovětský pilot Viktor Bělenko s Mig-25 do Japonska. Japonci stroj předali Američanům, kteří letoun rozebrali a důkladně prozkoumali. To prokázalo, že letoun je stavěný jako záchytný stíhač a ne jako letoun na vybudování vzdušné převahy a také, že jeho výkony nejsou tak úžasné, jak se předpokládalo.

Kdyby Sovětský svaz měl lepší informace o vývoji amerických bombardérů, možná by ani k vývoji Foxbatu nedošlo, popřípadě by se výrazně omezila jeho produkce. Sovětský svaz za celou dobu postavil více než 1.000 kusů tohoto letounu, který pak zastával mnoho rolí, včetně těch, na které nebyl vhodný. Kdyby neexistoval a nebo ho bylo postaveno výrazně méně kusů, SSSR by se muselo poohlížet po alternativách, které by pravděpodobně fungovaly lépe.

Kupříkladu roli "plnokrevného" stíhače a stíhacího bombardéru by mohly zaplnit Migy-21 a Migy-23, popřípadě Su-17s. Roli záchytného stíhače pak Foxbat sdílel s letounem Tu-28, který sice nedosahoval takových výkonů, ale nabízel lepší dolet. Dá se říci, že Mig-25 plnil nejlépe roli průzkumného letounu, a to hlavně díky své rychlosti a dostupu, kdy byl velmi obtížně zasažitelný protivzdušnou obranou.

Foxbat byl stavěný k tomu, aby dokázal zastavit americké nadzvukové strategické bombardéry B-70 Valkyrie a B-58 Hustler, které ovšem Amerika v té době vyřadila ze svého arzenálu a zastavila jejich další vývoj. Takže, kdyby došlo ke konfliktu, Mig-25 by čelil pomalu letícím cílům v nízké výšce, na což rozhodně nebyl stavěný.

Letoun v sovětských službách zažil jen pramálo bojových akcí, létal ovšem v cizích zemích a poměrně dobře si vedl v několika konfliktech během a po Studené válce, kupříkladu v íránsko irácké válce, kde se několikrát střetl se stroji F-14 Tomcat.

Paradoxně, svůj největší dopad měl Foxbat na západní země. Protože zkazky o ruském letounu hovořily jako o stroji, který svými výkony a univerzálností předčí cokoli, co mají k dispozici ostatní země, přehodnotila Amerika svůj zdrženlivý postoj k projektu F-X, který následně vyústil v legendární letoun F-15 Eagle. Eagle se nakonec stal jedním z nejlepších letounů pro vybojování vzdušné převahy, a to hlavně díky tomu, že měl podle svých tvůrců stát proti letounu, který ve skutečnosti existoval jen v hlavách západní špionáže.

Foxbat nakonec vedl k vývoji Mig-31 Foxhound, který napravuje mnoho nevýhod svého předchůdce a je ve výsledku daleko lepším záchytným stíhačem, který dodnes slouží v ruském letectvu. Kdyby tedy Foxbat nikdy nevznikl, byl by jeho nástupce pravděpodobně nahrazen nějakou variantou na letoun Su-27, který je sám o sobě vynikajícím stíhačem, ale podstatně horším záchytným letounem.

V současné době Foxbatem ve větším množstvím disponuje jen alžírské letectvo. Další Foxbaty také bojují v Lybii a Sýrii, kde jsou ovšem k vidění jen sporadicky. Kontrastem jsou již zmíněné Migy-21 a Migy-23, které stále po světě slouží ve větším množství.