Upravit stránku

Nebyl by to správný začátek roku, kdyby si Kim Čong Un a prezident Donald Trump nevyměnili nějaké "zdvořilostní" výhrůžky o vzájemném nukleárním zničení. Mezi těmi výhrůžkami jsou ovšem velké nepřesnosti. Ano, samotný prezident Spojených států (pravděpodobně i jeho severokorejský protějšek) má odpovědnost rozhodovat o odpalu atomových zbraní, ovšem neděje se tak za pomoci tlačítka.

Ve svém novoročním projevu Kim Čong Un prohlásil: "Amerika by měla vědět, že mám na stole k dispozici nukleární tlačítko a celé vnitrozemí je v dosahu našich zbraní. Spojené státy tak rozhodně nemohou zahájit válku proti mně a mojí zemi".

Ke své odpovědi dopomohl Trumpovi jeho oblíbený Twitter, kde v podstatě prohlásil, že má své tlačítko "funkční, větší a silnější".

Ve tweetu samotném je několik překroucených faktů. Velikost nukleárního arzenálu Severní Koreje je irelevantní. Tyto zbraně mají tak obrovskou ničivou sílu, že i jedna plně funkční raketa je mocný odstrašující prostředek. Podle odhadů by měla Korea disponovat něco mezi 9 až 20 nukleárními zbraněmi a dostatkem štěpného materiálu na stavbu dalších 60. Další aspekt, dělající Trumpův tweet zbytečným, je to, že na severu Koreje je tak omezený přístup k internetu, že je otázka, kdo jeho tweet v zemi četl. Prakticky tedy šlo jen o jeho ego reakci a pokus o "poměření pindíků" s Kim Čong Unem. 

Nejpodstatnějším detailem je ovšem to, že nic jako popisované tlačítko není. V případě prezidenta Trumpa jde o armádního důstojníka, který je s ním ve všech okamžicích. Důstojník u sebe má kufřík označený zkratkou PES (Presidential Emergency Satchel). Uvnitř kufříku nenajdete nic jako tlačítko, ale množství papírů a knih. V knihách je výběr útočných možností, malá identifikační karta s autentizačnímy kódy prezidenta, seznam bezpečných bunkrů, kde se prezident v případě útoků může schovat a instrukce jak používat nouzový vysílací systém.

Pokud se už Trump rozhodne použít nukleární zbraně, měl by se poradit s nejbližšími poradci o tom, jak by měly být přesně použity a jaké plány v černé knize použít. Jakmile je plán vybrán, prezident se identifikuje správným kódem z karty u velení amerických strategických sil. Po úspěšné identifikaci je rozkaz předán dál zabezpečeným kanálem až k patřičně vyzbrojeným jednotkám, ať už se jedná o ponorky, bombardéry, raketová sila a další. Pokud se rozkaz shoduje se zákony, všichni pod prezidentem jsou povinni rozkaz splnit.

Systém použití těchto smrtících zbraní má být funkčně rychlý, ale zároveň v sobě obsahuje  množství kontrol, aby se předešlo impulsivnímu jednání. Prezident se musí poradit se svými nejbližšími poradci jako je tajemník ministerstva obrany a poradci národní bezpečnosti. Ačkoli nikdo z nich nemá právo veta, mohou se pokusit prezidenta přesvědčit, že nukleární úder není nutný. Identifikační systém pomocí jasného kódu by měl předejít zneužití zbraní díky falešným rozkazům a zároveň dává prezidentovi nějaký čas navíc na rozmyšlenou.

Pravděpodobně to není dokonalý systém, ale lepší než aby fungoval na pouhé tlačítko.

Další články

Příběh Mig-25 Foxbat

Příběh Mig-25 Foxbat

Mig-25, známý pod kódovým označením Foxbat, je jedním z nejzajímavějších a tenkrát nejméně pochopených letounů Studené války...
Japonsko vyvíjí nadzvukovou kluzákovou střelu, navzdory své politice

Japonsko vyvíjí nadzvukovou kluzákovou střelu, navzdory své politice

Japonská armáda, která se poslední desetiletí soustředila pouze na obranu země, začala s vývojem nového typu zbraně, která je schopná doručit k cíli explozivní nálož...
Jedno z těchto tří vozidel pravděpodobně nahradí obstarožní M2 Bradley

Jedno z těchto tří vozidel pravděpodobně nahradí obstarožní M2 Bradley

Americká armáda hledá nové pěchotní bojové vozidlo, jehož úkolem bude doprovázet tanky M1 Abrams do boje...
Tvrďák týdne: Simo Häyhä

Tvrďák týdne: Simo Häyhä

Rok 1939 byl rokem světově extra významným. Nejenže 1. září začala Druhá světová válka, ale o chvíli později začal podstatně méně známý konflikt, válka Zimní...
Nahoru