Za celou myšlenkou se rozhodně dá vidět jistá logika. Americká armáda cílí nový projekt na vyvinutí jaderného reaktoru, který je mobilní a může zůstat v pohybu s jednotkami a zároveň bude poskytovat dostatek elektrické energie pro základny...

Za celou myšlenkou se rozhodně dá vidět jistá logika. Americká armáda cílí nový projekt na vyvinutí jaderného reaktoru, který je mobilní a může zůstat v pohybu s jednotkami a zároveň bude poskytovat dostatek elektrické energie pro základny v hůře dostupných oblastech. To by, minimálně v teorii, mělo odstranit problémy se zásobováním paliva. Většina prominentních organizací zabývajících se jadernou energií ovšem bije na poplach a tvrdí, že celý projekt je obří chybou.

Bulletin of the Atomic Scientist, časopis který má na starost takzvané "Hodiny posledního soudu" sice uznává, že z technologického hlediska je možné takový reaktor vytvořit, ovšem zabezpečit ho před každým nebezpečím v nepřátelském území, je věc prakticky nemožná. Risk roztavení reaktoru a následné rozptýlení radioaktivního materiálu do okolí, je prý příliš velký na to, aby se takový projekt dal skutečně obhájit.

Dilithium, tak je projekt nazvaný, byl oznámený v lednu letošního roku a má za úkol dát dohromady funkční a "přenosný" jaderný reaktor. Podle plánu by měl výsledek vážit méně než 40 tun a měl by být natolik malý, že by se dal převážet za pomoci nákladního vozu, lodě popřípadě letadla. Měl by také být schopen běžet bez doplnění paliva minimálně po tři roky.

Proč takový náhlý zájem o jadernou energetiku? Je to pravděpodobně proto, že Amerika postupně opět začíná považovat Čínu a Rusko za své největší konkurenty, takže se začíná znovu klást důraz na pokročilé radary, komunikační prostředky a nově i laserové zbraně. Všechny tyto vyjmenované systémy mají společný problém, spotřebovávají ohromné množství energie. Mobilní jaderné reaktory by také měly své výhody při konfliktech, jaké byly kupříkladu v Afghánistánu a Iráku, kde byly útoky na konvoje s palivem na denním pořádku.

Mobilní reaktory by měly mít výkon mezi 1 až 10 megawatty, takže bude kladen důraz na bezpečnost a ochranu proti roztavení. Je ovšem jasné, že takový reaktor bude velmi zranitelný vůči útokům konvenčními zbraněmi. 

Redaktoři časopisu Bulletin of the Atomic Scientist tvrdí, že bezproblémový reaktor s naprosto minimální údržbou je v současné době mimo naše technické možnosti. Dále, válka vždy přináší neočekávané problémy, reaktor může být kupříkladu poškozen a nebo pohřben pod sutinami, takže se nezvládne sám chladit. Takový reaktor se pak může roztavit a způsobit obří katastrofu, ne nepodobnou Černobylu.

Protože jsou bojiště tak nepředvídatelná, je těžké zaručit 100% ochranu před katastrofickým poškozením reaktoru. Pokud by došlo na nejhorší, radioaktivní materiál by pravděpodobně zamořil okolí a byl by smrtelným nebezpečím pro širé okolí.

A existuje ještě jeden velký problém projektu Dilithium. Celý reaktor bude fungovat za pomoci vysoce obohaceného uranu, který běžně slouží i v atomových zbraních. Poslední desetiletí většina mocností snižovala množství tohoto uranu v oběhu. Pokud si někdo z Ameriky vezme příklad a začne pracovat na podobných zařízeních, může se klidně stát, že se nějaký ten štěpný materiál dostane do špatných rukou a bude na problém zaděláno.


Další články

Jak mormonský pilot vykouzlil vánoční atmosféru pomocí fondánu

Prožít Vánoce v německém zajateckém táboře je samo o sobě natolik smutné, že nás z těch představ sotva něco vytrhne. A přesto... Dojemný příběh poručíka Terryho nám ukazuje, že i v nejtemnějších

Malé vánoční příměří roku 1944

Za druhé světové války nedošlo k žádnému velkému příměří jako o Vánocích roku 1914. Tenkrát tisíce francouzských, německých a britských vojáků opustili své zákopy a setkali se v „zemi nikoho”, aby si

Vznik československého letectva: Příběh odboje a vzletu

Letos v říjnu uplyne 105 let od vzniku československého letectva. Podle historiků datujeme jeho začátek k 30. říjnu 1918, kdy důstojníci rakousko-uherské armády ustanovili v P

Jak se připravit na výšlap do vysokých nadmořských poloh

„Nejnáročnější byl pro mě výstup ke gejzírům El Tatio ve výšce zhruba 4.500 m n. m. Nebo na chilskou náhorní plošinu Chajnantor, kde má Evropská jižní observatoř své špičkové teleskopy. To bylo o

ANCHOR_TOP_TITLE

Ahoj!
Kdybychom mohli, podáme vám ruku na pozdrav.
To ale bohužel nejde a musíme si vzájemně podat jen vaše cookies. Jste pro?
Díky nim budeme vědět, jak to na našem webu žije a ukážeme vám jen takovou reklamu, co vás opravdu zajímá.
Co jsou cookies?

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Co jsou cookies?