Čajový dýchánek
Velitel Tigeru byl Michael Wittman (později uznávané tankové eso, které bylo nacistickou propagandou vyzvednuté až do kultovního statusu), který zažil i brutální boj s Rusy u Kurska. Celá jeho jednotka čítala pouhých dvanáct tanků a posádky strojů byly po pětidenním přesunu unavené a munice měly pomálu. Wittman ovšem okamžitě poznal příležitost, která se mu nyní naskytla.
"Něměl jsem čas shromáždit všechny z jednotky" prohlásil později. "Místo roho jsem jednal co nejrychleji, protože jsem předpokládal, že nepřítel o mé pozici již ví a pokud jim dám šanci, okamžitě mě na místě zničí. Do útoku jsem vyrazil s jedním tankem a ostatním jsem přikázal neustoupit ani o krok."
V 9:05 napadl Wittman Brity a jeho prvním cílem byl Sherman Firefly, jediný stroj, který díky svému kanónu ráže 76,2 mm dokázal jeho výrazně lepší Tiger vážně ohrozit. Wittmanův talentovaný a zkušený střelec, Balthasar Woll, střílel za jízdy a během několika chvil zlikvidoval tři zaparkované Cromwelly podél silnice u Point 213, než se svým běsněním pokračoval skrze Villers-Bocage, kde ho posílily další tři Tigery.
Dá se říci, že Britové byli nachytáni se staženými kalhotami (v některých případech doslova). Jediným ohrožením při té akci byl pro Wittmanův tank jiný Sherman Firefly, který číhal v boční uličce města. Bohužel mu chyběl střelec, který byl na začatku bitvy daleko od tanku.
Během prvních patnácti minut bitvy ztratili britové 14 tanků, 9 polopásových vozidel, 4 pěchotní transportéry a 2 protitanková děla. Tomu se říká pořádný průšvih.