ZPRAVODAJ

Série kolizí, kterých se v roce 2016 a 2017 zůčastnily americké torpédoborce, a které způsobily smrt několika námořníků znovu otevřeliy otázku, zdali se lodní incidenty vlastně pouze neopakují...

Samozřejmě, velkým organizacím to obvykle trvá dlouho, než na takové nehody patřičně zareagují a nasadí správná řešení. Tento fakt podporuje i série tří katastrofických požárů, které vypukly na amerických letadlových lodích mezi roky 1966 až 1969. Tyto nehody si vyžádaly životy více než 200 námořníků a zapříčinily velké reformy, které zlepšily bezpečnost na palubách letadlovek.

Všechny tři katastrofy způsobily rakety. V roce 1966 spadla magnesiová světlice do místnosti s uskladněnými raketami, které následně explodovaly a zabily 44 námořníků na lodi USS Oriskany. O pouhý rok později raketa typu Zuni, přidělaná na nosníku stíhače, vystřelila při elektrickém zkratu, zasáhla útočný letoun typu A-4 a spustila tak řetězovou reakci detonující munice a hořícího paliva, která ve výsledku ohrozila celou loď.

Obě nehody měly společné to, že proběhly za plného provozu, kdy letadlové lodě vypouštěly desítky letounů do boje ve Vietnamu. To ale nebyl případ incidentu na USS Enterprise, která v lednu roku 1969 v době katastrofy plula asi 70 mil západně od Pearl Harboru.

Dlouhá 332 metrů, byla Enterprise první letadlová loď s nukleárním reaktorem. Její doprovod tvořil torpédoborec USS Rogers a raketový křižník USS Bainbridge a jejich misí byla příprava na nasazení ve Vietnamu.

14. ledna bylo v 8:15 ráno na palubě připraveno na vzlet celkem 15 letounů, mezi nimi několik letounů Phantom, které nesly šest 227 kg vážících pum a deset neřízených raket typu Zuni. K předehřátí motorů před letem bylo používáno zařízení označené MD-3A, které bylo umístěno na pravé straně stíhače. Několik námořníků si ovšem všimlo, že výfuk MD-3A mířil na rakety jiného Phantomu, který byl asi metr daleko. V té vzdálenosti na raketě se v té době naakumulovalo teplo rovnající se 320 stupňům celsia.

Námořníci nevěděli, jaká je teplotní tolerance raket, ale několik z nich se o tom zmínilo předákovi směny, který se ovšem zabýval přípravou jiných letounů na vzlet a nebo je prostě neslyšel. Pozdější vyšetřování prokázalo, že nejméně čtyři přeživší členové posádky o této situaci věděli, ale nepodnikli nic, aby zabránili katastrofě.

Teď trochu k raketám Zuni... Rakety Zuni měly hlavici složenou ze 40 % TNT a z 60 % z výbušniny RDX. Tato kombinace samovolně exploduje, když je vystavena teplotě zhruba 350 stupňů celsia. Většinu poškození při předchozích nehodách na Oriskani a Forrestalu měly na svědomí práve výbušniny s touto směsí ve výbušné hlavici a už v době katastrofy na Enterprise byla tato směs z výzbroje vyměňována za stabilnější.

V 8:18 žár z výfuku odpálil jednu z raket Zuni na křídle Phantomu. Exploze prorazila palivovou nádrž letounu a hořící palivo se rozlilo po palubě, přičemž zapálilo další tři Phantomy. Jedny z prvních obětí byli dva operátoři zahřívače motorů a pilot stíhače. Následující řetěz událostí byl vskutku děsivý... Vysoké teploty postupně odpálily další tři rakety po pouhých dvou minutách. Exploze prorazily díru až do hangáru pod palubou, kam následně nateklo hořící palivo.

To byl ale pouhý začátek... Stále větší teploty způsobily explozi bomby Phantomu, která do paluby prorazila dvoumetrovou díru, díky které se požár rozšířil i do podpalubí. Nasledně vybuchla celá řada bomb typu Mark 82, která odtrhla kus paluby o velikosti 7 x 8 metrů, odpálila velký tanker typu KA-3, ve kterém byly tisíce litrů paliva. Výsledná ohnivá koule zabila mnoho mužů z pohotovostní jednotky.

Více než 18 explozí proděravělo palubu Enterprise na více než osmi místech. Naštěstí posádka zareagovala rychle a efektivně. Kapitán Kent Lee otočil loď na levobok, aby vítr odfoukával kouř pryč od lodi, zatímco námořníci hasili požár i přes explodující munici. Několik nevybuchlých bomb bylo z paluby svrženo do moře.

Torpédoborec USS Rogers navzdory nebezpečí připlul k Enterprise, aby námořníci z lodi mohli pomoci s hašením požáru. Výsledek se dostavil, navzdory explozím dostala posádka oheň pod kontrolu za pouhých 40 minut a o půlnoci byl požár uhašen úplně.

Živel zabil 28 členů posádky a 314 jich zranil. Toto číslo bylo mnohem menší než případě předchozích nehod na Oriskani a Forrestalu, což kapitán Lee samozřejmě připsal zkušenostem z předchozích katastrof.

Poškozená a pokroucená Enterprise následně odplula do Pearl Harboru, kde ji čekaly opravy, které na dnešní kurz vychází za 866 milionů dolarů. USS Enterprise následně sloužila další 43 let, až do roku 2012, kdy byla slavnostně vyřazena z flotily.

"Bolestivá" lekce z Enterprise nakonec podnítila v námořnictvu masivní vyšetřovaní (výsledek vyšetřovaní najdete ZDE, ale pouze v angličtině). Ty tři katastrofy, které poznamenaly stovky životů přece jen posloužily k něčemu dobrému. Námořnictvo přehodnotilo svůj postoj k bezpečnosti a zafinancovalo vývoj nových bezpečnostních prvků, které najdete na všech letadlových lodích. V munici se začaly používat stabilnější a bezpečnější výbušné směsi a ačkoli zůstávají operace na letadlových lodích poměrně nebezpečnou záležitostí, žádná velká katastrofa na nich od Enterprise neproběhla...